7 C 260/2021-43 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaný se po výzvě soudu nevyjádřil. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno na adresu shora uvedenou. Jedná se o adresu dle CEO, jiná adresa žalovaného se soudu nepodařila zjistit. 3. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 4. Předmětem tohoto řízení je uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Na žalobkyni byla pohledávka vůči žalovanému postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2020. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne 26. 4. 2019 smlouvu o úvěru č. [spisová značka] a dalších úvěrových produktech, na základě níž byl poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč, jež se zavázal zaplatit ve lhůtě do 26. 5. 2019 v souladu se smluvním ujednáním včetně sjednaného příslušenství. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy, úvěr ve lhůtě splatnosti nezaplatil. Před podáním žaloby, byl žalovaný v souladu s ust. § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky, dále byl upozorněn na možnost podání žaloby. Na výzvu žalovaný nereagoval. Ke dni podání žaloby tvoří dluh žalovaného 3 000 Kč na jistině, částka ve výši 88,77 Kč na kapitalizovaném úroku a částka ve výši 1 275,23 Kč na poplatcích. <i>5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> 7. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně skutečně došlo k uzavření shora specifikované smlouvy v souladu s ustanovením občanského zákoníku, na základě níž vyčerpal žalovaný shora uvedenou částku, neplnil své povinnosti ze smlouvy, nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, a protože spolu s uzavřením smlouvy přistoupil i k všeobecným obchodním podmínkám právního předchůdce žalobkyně a sazebníku 1 275,23 Kč je povinen uhradit žalobkyni vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství tak, jak je podrobně rozepsáno shora. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. <i>Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.