12 C 139/2022-40 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 3. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 33 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 33 000 Kč od 10. 4. 2019 do zaplacení, s úrokem 15 % ročně z částky 33 000 Kč od 10. 11. 2017 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 9. 11. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 33 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem vrátit žalobkyni v 17 splátkách s tím, že poslední splátka byla splatná 9. 4. 2019. Pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 [právnická osoba], a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 žalobkyně. Žalovaný na svůj dluh nesplatil ničeho. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení jistiny 33 000 Kč se zákonným úrokem z jistiny ode dne splatnosti úvěru a se smluvním úrokem 15 % ročně od 10. 11. 2017. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho trvalého pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. 4. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 5. Smlouvou o úvěru má soud za prokázané, že původní věřitelka [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne 9. 11. 2017 smlouvu o úvěru, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout, a také poskytla, žalovanému úvěru ve výši 33 000 Kč. Úroková sazba činila 15 % ročně a RPSN 250,75 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr včetně nákladů v celkové výši 67 252 Kč splatit v 17 měsíčních splátkách po 3 956 Kč. Podmínky úvěru byly rovněž zrekapitulovány ve formuláři ze dne 9. 11. 2017, který je podepsán žalovaným. 6. Z žádosti o úvěr na č. l. 14 spisu, výplatních lístků žalovaného na č. l. 15 až 16 spisu, pracovní smlouvy na č. l. 19 spisu a občanského průkazu na č. l. 18 spisu bylo zjištěno, že původní věřitelka před uzavřením úvěrové smlouvy splnila svou povinnost řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného). 7. Aktivní legitimace žalobkyně je prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 včetně příloh a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 včetně příloh. 8. Dopisem ze dne 6. 2. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na [právnická osoba] (vizte oznámení č. l. 25 spisu). 9. Dopisem ze dne 1. 3. 2022 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 26. 2. 2020 (vizte oznámení č. l. 24 spisu, předžalobní výzvu č. l. 21 spisu a podací lístek č. l. 23 spisu). 10. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 11. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Původní věřitelka [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne 9. 11. 2017 smlouvu o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 33 000 Kč za úrokovou sazbu 15 % ročně, a žalovaný se zavázal úvěr včetně nákladů v celkové výši 67 252 Kč splatit v 17 měsíčních splátkách po 3 956 Kč. Žalobkyně peněžní prostředky žalovanému vyplatila v hotovosti, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalobkyně splnila svou povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 12. Soud věc posuzoval dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 13. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Původní věřitelka [právnická osoba] a žalovaný uzavřely písemně smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z. a dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 33 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr včetně úrokového navýšení 15 % ročně a dalších nákladů úvěru splatit v 17 měsíčních splátkách po 3 956 Kč. Původní věřitelka poskytla žalovanému dohodnutým způsobem úvěr ve výši 33 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud ničeho neuhradil. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese žalovaný, který však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by snad uhradil vyšší částku, než uvádí žalobkyně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni postupem předvídaným v ustanovení § 1879 a násl. o. z. Nárok žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny úvěru včetně smluveného úrokového navýšení ode dne následujícího uzavření smlouvy (tj. od 10. 11. 2017 do zaplacení) je v souladu se smlouvou, a tudíž i s ustanovením § 2395 o. z. Proto soud žalobě vyhověl. 18. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Konečná splatnost úvěru byla dohodnuta na den 9. 4. 2019, nejpozději počínaje dnem 10. 4. 2019 je tedy žalovaný v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, a která odeslala žalovanému na poslední známou adresu předžalobní výzvu, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 320 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), neboť se jedná o formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (např. řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]), přičemž předmět řízení nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyni tak náleží odměna ve výši 3 x 500 Kč dle § 14b odst. 1 a. t. za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzvu k plnění, náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. 20. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.