18 C 323/2021-32 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži dne 27. 8. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 516 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže určeno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně nastoupil žalovaný dne 11. 7. 2019 přepravu na lince právního předchůdce žalobkyně, tj. [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek], a.s., [IČO], čímž došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob. Při kontrole revizorem bylo zjištěno, že žalovaný nastoupil přepravu bez platného jízdního dokladu. V souladu s § 118a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a v souladu s platným tarifem jízdného a smluvními přepravními podmínkami právního předchůdce žalobce vznikla žalovanému povinnost uhradit právnímu předchůdci žalobkyně za jízdu bez platného jízdního dokladu dne 11. 7. 2019 jízdné ve výši 16 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tedy celkem 1 516 Kč, o čemž byl revizorem řádně poučen a k úhradě čehož byl revizorem na místě řádně vyzván. Žalovaný příslušnou částku neuhradil, a to ani na základě žalobkyní zaslané písemné výzvy, ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně. Žalovaný je tedy v souvislosti s jízdou bez platného jízdního dokladu povinen uhradit 1 516 Kč. Úrok z prodlení žalobkyně požaduje od 16. dne ode dne provedení příslušné kontroly. 3. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020. Příslušné postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. 4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 24. 2. 2022. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 12-22 spisu. 6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni a postoupení žalovanému písemně oznámeno. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. 8. Podle příslušných ustanovení občanského zákoníku smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení. Jak tedy vyplývá z ustanovení občanského zákoníku, je povinnost cestujícího uhradit za přepravu jízdné. Přepravu pak poskytují především podniky, které jsou k tomuto účelu (obvykle přímo zákonem) zřízeny. Přeprava je zásadně poskytována na základě smlouvy o přepravě, která je u hromadných dopravních prostředků obvykle uzavírána konkludentním jednáním. Základní povinností cestujících je kromě dodržování podmínek, za kterých se přeprava poskytuje i zaplatit cenu přepravy. Při nesplnění těchto povinností je povinen zaplatit i zvláštní peněžitou sankci, která má povahu smluvní pokuty a jejíž podmínky a výše jsou stanoveny přepravními řády. 9. S ohledem na skutečnost, že dne 11. 7. 2019 nastoupil žalovaný přepravu na lince právního předchůdce žalobkyně, tj. [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek], a.s., kdy právním předchůdcem žalobkyně pověřená osoba při kontrole prokazatelně zjistila, že žalovaný uskutečnil jízdu bez platného jízdního dokladu (o čemž byl vyhotoven zápis o provedené přepravní kontrole), vznikla právnímu předchůdci žalobkyně vůči žalovanému pohledávka z nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému v celkové výši 1 516 Kč, kterou žalovaný dosud neuhradil. 10. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobkyně od něj požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jeho výše je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za elektronický platební rozkaz ve výši 400 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 200 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a kvalifikovaná výzva) 3 x částka 200 Kč, tj. 600 Kč, 3 x RP po 100 Kč dle § 14b odst. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 300 Kč, a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH ve výši 189 Kč, tedy celkem 1 489 Kč. 12. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 13. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi. 14. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění.