18 C 331/2021-51 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 23. 9. 2021 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 9 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je zachyceno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 12. 12. 2018, na základě které byl žalovanému poskytnut dne 13. 12. 2018 bezhotovostním převodem na účet úvěr ve výši 9 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 36 % ročně do 9. 1. 2019. Žalovaný však řádně smluvní podmínky nedodržel. Pohledávka za žalovaným pak byla dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. 3. 2020 postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. 3. Součástí návrhu jsou listinné důkazy blíže vedené na č. l. 13-39 spisu. 4. Žalobkyně při nařízeném jednání trvala prostřednictvím svého právního zástupce na žalobním návrhu. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, neboť si žalovanou částku a její poskytnutí nevybavuje. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Podle § 3028 odst. 1 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. A dle odst. 2 téhož ustanovení váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 9. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. A dle odst. 2 téhož ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům: 13. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. 14. Soud má za prokázané, že dne 12. 12. 2018 uzavřel právní předchůdce žalobkyně - společnost [právnická osoba], [IČO], s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět do 9. 1. 2019 spolu se sjednaným úrokem ve výši 36 % ročně, což však řádně ani včas neučil. 15. Za tohoto stavu soud proto dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Nárok žalobkyně jakožto právního nástupce na zaplacení žalované částky je v souladu se zákonem, a to konkrétně s § 2395 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení je dán ustanovením § 1970 o. z. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 16. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za žalobní návrh ve výši 400 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 200 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a výzva k úhradě) 3 x částka 200 Kč, tj. 600 Kč, 3 x RP po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 300 Kč, dále za 1 úkon právní služby (účast na jednání dne 18. 1. 2022) podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částka 1 500 Kč, 1 x RP po podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300 Kč, dále z náhrady cestovného za cestu na jednání [obec] - [obec] a zpět ve výši 853,76 Kč a náhrady za promeškaný čas za 4 půlhodiny á 100 Kč, tj. 400 Kč, a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH v příslušné výši, tedy celkem 5 184 Kč. 17. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 18. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.