18 C 9/2022-29 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži dne 21. 10. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 48 450 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže určeno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně řídil žalovaný dne 5. 7. 2020 vozidlo [anonymizováno], [registrační značka], kdy jel za motocyklem [příjmení] [anonymizováno], [registrační značka]. Při jízdě se žalovaný plně nevěnoval řízení, neponechal si dostatečnou bezpečnostní vzdálenost za motocyklem a nereagoval na zpomalení motocyklu, v důsledku čehož přední částí vozidla narazil do zadní části motocyklu. Následně se žalovaný odmítl podrobit zkoušce na zjištění přítomnosti alkoholu v krvi a současně se odmítl podrobit lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu. Lustrací provedenou Policií ČR bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době dopravní nehody držitelem řidičského oprávnění. Vozidlo žalovaného bylo v době dopravní nehody pojištěno u žalobkyně dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojistnou smlouvou [číslo]. Z titulu této smlouvy v rámci pojistné události [číslo] vyplatila žalobkyně poškozenému pojistné plnění v celkové výši 48 450 Kč, a to dne 29. 9. 2020 částku 37 000 Kč a dne 16. 10. 2020 částku 11 450 Kč. Podle § 10 odst. 1 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., o povinném ručení, má pojišťovna (žalobkyně) právo na náhradu toho, co za žalovaného jako řidiče pojištěného vozidla vyplatila, protože žalovaný se bez zřetele hodného důvodu odmítl podrobit na výzvu příslušníka Policie ČR zkoušce pro zjištění přítomnosti alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo. A podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o povinném ručení, má pojišťovna (žalobkyně) právo na náhradu toho, co za žalovaného jako řidiče pojištěného vozidla vyplatila, protože žalovaný řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění. V důsledku výše uvedeného vznikl žalobkyni nárok na vyplacení toho, co za žalovaného plnila, tedy na náhradu vyplaceného pojistné plnění ve výši 48 450 Kč. K úhradě této částky ve lhůtě sedmi dnů byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně písemně vyzván předžalobní výzvou dne 4. 8. 2021, zaslanou na jedinou známou adresu žalovaného. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky taktéž dne 27. 10. 2020, avšak žalovaný přes uvedené výzvy neuhradil ničeho. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 21. 4. 2022. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 12-19 spisu. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. A podle odstavce 3 tohoto ustanovení nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem. 7. Podle § 10 odst. 1 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., o povinném ručení, má pojišťovna (žalobkyně) právo na náhradu toho, co za žalovaného jako řidiče pojištěného vozidla vyplatila, protože žalovaný se bez zřetele hodného důvodu odmítl podrobit na výzvu příslušníka Policie ČR zkoušce pro zjištění přítomnosti alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo. 8. Podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o povinném ručení, má pojišťovna (žalobkyně) právo na náhradu toho, co za žalovaného jako řidiče pojištěného vozidla vyplatila, protože žalovaný řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění. 9. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Ze zjištěného skutkového stavu a listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný dne 5. 7. 2020 řídil vozidlo [anonymizováno], [registrační značka], kdy jel za motocyklem [příjmení] [anonymizováno], [registrační značka]. Při jízdě se žalovaný plně nevěnoval řízení, neponechal si dostatečnou bezpečnostní vzdálenost za motocyklem a nereagoval na zpomalení motocyklu, v důsledku čehož přední částí vozidla narazil do zadní části motocyklu. Následně se žalovaný odmítl podrobit zkoušce na zjištění přítomnosti alkoholu v krvi a současně se odmítl podrobit lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu. Následnou lustrací osoby žalovaného bylo zjištěno, že není držitelem žádného řidičského oprávnění. Vzhledem k tomu, že předmětné vozidlo bylo v době dopravní nehody u žalobkyně pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a škoda byla způsobena provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě, uhradila žalobkyně z titulu pojištění odpovědnosti z jeho provozu (povinného ručení) v rámci pojistné události [číslo] poškozenému pojistné plnění v celkové výši 48 450 Kč, a to dne 29. 9. 2020 částku 37 000 Kč a dne 16. 10. 2020 částku 11 450 Kč. V důsledku výše uvedeného vznikl žalobkyni nárok na vyplacení toho, co za žalovaného plnila, tedy na náhradu vyplaceného pojistné plnění ve výši 48 450 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky dne 27. 10. 2020 a následně i dne 4. 8. 2021, avšak žalovaný přes tuto výzvu neuhradil ničeho. 12. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobkyně od něj požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jeho výše je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 134,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 938 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7.5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 450 Kč sestávající z částky 3 060 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 2 116,80 Kč. 14. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 15. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi. 16. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění.