19 C 172/2021-31 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně v souladu s ustanovením § 15 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zjistila, že žalovaný je vlastníkem nákladního automobilu s nevyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v obdobích od 3. 4. 2019 do 30. 9. 2019 a od 1. 10. 2019 do 31. 1. 2020 uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Výše příspěvku vyplývá z ustanovení § 4 odst. 3 zákona a je dána počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, vynásobeného denní sazbou, která činí u nákladního automobilu s nevyšší povolenou hmotností do 3 500 kg částku 86 Kč denně, a to dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. Nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva vyplývá z ustanovení § 4 odst. 4 zákona a výše nákladů je dána vyhláškou č. 205/1999 Sb. [příjmení] 15 866 Kč sestává ze základu příspěvku ve výši 15 566 Kč a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč a částka 10 878 Kč sestává ze základu příspěvku ve výši 10 578 Kč a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč. Základ příspěvku je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou, která je v tomto případě 86 Kč, a počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno. Výzvy k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných byly žalovanému zaslány ve dnech 30. 1. 2020 a 28. 8. 2020, dále pak upozornění ze dne 7. 5. 2020 a upomínka ze dne 9. 12. 2020. Žalovaný však svoje povinnosti v zákonné lhůtě 30 dní, ani později dobrovolně nesplnil. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení z dlužných částek ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých příspěvků. Příspěvky se staly splatné vždy ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení písemné výzvy žalobkyně k jeho úhradě žalovanému, tedy ve dnech 15. 3. 2020 a 11. 11. 2020. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani na základě zaslaných předžalobních výzev ze dnů 12. 1. 2021 a 26. 5. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením ze dne 1. 12. 2020, č. j. 19 C 172/2021-28 žalovaného vyzval, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobním návrhu, žalovaný se nevyjádřil, soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spise, když z výzev ze dnů 30. 1. 2020 a 28. 8. 2020 zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvy k úhradě částek 15 866 Kč a 10 878 Kč – zákonných příspěvků nepojištěných vozidel za období od 3. 4. 2019 do 30. 9. 2019 a od 1. 10. 2019 do 31. 1. 2020, částky se sestávají vždy ze základu příspěvku a nákladů na uplatnění 300 Kč. Dle zjištění žalobkyně byl žalovaný v uvedené době vlastníkem nebo provozovatelem vozidla [registrační značka]. Z dokumentů o doručení soud zjistil, že žalovanému byly výzvy doručovány na adresu [adresa žalovaného]. Z upomínek ze dnů 7. 5. 2020 a 9. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně upomenula žalovaného o úhradu dlužných částek. Dne 12. 1. 2021 a 26. 5. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek prostřednictvím svého právního zástupce. 5. Dle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) - dále jen zákona – vyplývá, že vozidlo zapsané v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích musí být pojištěno pro případ odpovědnosti podle tohoto zákona po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Pokud je povinnost povinného pojištění vyplývající z ustanovení § 1 odst. 2 zákona porušena, je vlastník vozidla (i jeho provozovatel) povinen zaplatit žalobkyni příspěvek a náklady na mimosoudní vymáhání (viz § 4 odst. 1, 3, 4 zákona). Výše příspěvku vyplývá z ustanovení § 4 odst. 3 zákona a je dána počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, vynásobeného denní sazbou, která činí u vozidel do 3 500 kg částku 86 Kč denně – viz vyhláška č. 205/1999 Sb. Nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva vyplývá z ustanovení § 4 odst. 4 zákona a výše nákladů je dána vyhláškou č. 205/1999 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 6. V předmětné věci má soud po provedeném dokazování za prokázané, že žalovaný byl v obdobích od 3. 4. 2019 do 30. 9. 2019 a od 1. 10. 2019 do 31. 1. 2020 vlastníkem nákladního automobilu s nevyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v těchto obdobích uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Nebylo-li k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za vozidlo, je povinností žalovaného celkovou dlužnou částku uhradit. Soud proto žalobě vyhověl co do výše zákonných příspěvků nepojištěných vozidel a také nákladů uplatněných na upomínání vždy ve výši 300 Kč. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením dlužné částky, má žalobkyně právo na úhradu úroku z prodlení. Právo na zaplacení úroku z prodlení je tak odůvodněno ustanovením § 1970 občanského zákoníku, kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě požaduje žalobkyně úrok z prodlení v zákonné výši z jednotlivých dlužných částek, soud tedy žalobkyni vyhověl i co do výše úroku z prodlení. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V předmětné věci má soud za to, že žaloba splňuje náležitosti tzv. formulářové žaloby, kdy byla podána na ustáleném vzoru, uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a hodnota předmětu řízení nepřevyšuje 50 000 Kč. S ohledem na tyto skutečnosti přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení, jak je dále uvedeno. V daném případě byla žalobkyně s návrhem zcela úspěšná, její náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 1 070 Kč dle položky 2 písm. c) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. a nákladech právního zastoupení - odměna za zastoupení advokátem 3 x 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, 252 Kč DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy 2 522 Kč.