5 C 13/2022-39 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení 12 083 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 083,73 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 760,37 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 835,16 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 191,88 Kč za období od 19. 7. 2021 do 30. 9. 2021 a částky 8 500 Kč (smluvní pokuty). Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 30. 5. 2016 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému částku 17 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce celkovou částku 30 912 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 208 Kč nejpozději do 30. 7. 2017. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021. Žalovaný na pohledávku celkem uhradil částku 9 500,02 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na základě informací o žalovaném zachycených v Žádosti o úvěr. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % za každý den prodlení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 8 500 Kč za období od 31. 7. 2017 do 4. 7. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., a to ke dni 7. 2. 2022. Žalovaný se k jednání nedostavil, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Právní subjektivita žalobkyně byla ověřena výpisem z obchodního rejstříku. 4. Soud má za prokázané, že žalovaný požádal dne 30. 5. 2016 společnost [právnická osoba] (dále jen původní věřitelka) o úvěr ve výši 17 000 Kč a v žádosti uvedl, že je zaměstnaný u společnosti [právnická osoba] a jeho měsíční příjem činí 8 154 Kč. Jeho měsíční náklady činí 4 540 Kč (z toho 200 Kč doprava, jídlo a osobní náklady, 840 Kč měsíční splátky dosavadních půjček, 3 500 Kč životní minimum). Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost. 5. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před podpisem smlouvy o úvěru důsledně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Z listinných důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že by původní věřitelka jakkoliv ověřovala výdaje žalovaného, zejména že by se zabývala tím, zda žalovaný řádně hradí své dosavadní závazky. Žalobkyně nepředložila výpisy z databází dlužníků. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. 6. Soud má za prokázané, že dne 30. 5. 2016 původní věřitelka a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 17 000 Kč (viz smlouva č.l. 15 až 16 spisu). 7. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný uhradil dosud částku 9 500,02 Kč. 8. Soud má za prokázané, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 (viz smlouva č.l. 17 až 24 spis), přičemž původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 5. 8. 2021, který byl odeslán doporučeně žalovanému dne 9. 8. 2021 (viz č.l. 27 až 28 spisu). V oznámení o postoupení pohledávek byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku 77 057,30 Kč zaplatil do 10 dnů od obdržení výzvy. Žalovaný neplnil ani na základě předžalobní upomínky. 9. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Původní věřitelka a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Před podpisem smlouvy o úvěru původní věřitelka nezjišťovala důsledně schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť se spolehla na tvrzení žalovaného zejména ohledně výdajů a neověřila si výši skutečných výdajů žalovaného ani to, zda žalovaný své dosavadní závazky splácí (neprovedla lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků). Navíc příjem žalovaného byl v době poskytnutí peněžních prostředků 8 154 Kč, tedy zcela evidentně podprůměrný. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 10. Soud posuzoval věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a dále dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. <i>11. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> <i>12. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 15. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru důsledně zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že původní věřitelka se spolehla na tvrzení žalovaného obsažená v žádosti o úvěr a zejména tvrzené výdaje žalovaného nebyly nijak ověřeny. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru„ věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet“. Původní věřitelka si ani neověř