5 C 31/2022-50 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 12. 2020 domáhala na žalované zaplacení a) částky 13 395 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 158,56 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 3 092,54 Kč, se zákonnými úroky z prodlení z částky 10 000 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, b) částky 6 825 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 153,08 Kč, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 740,61 Kč, se zákonnými úroky z prodlení z částky 5 255,96 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení a s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 5 255,96 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 5. 1. 2015 Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce celkovou částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč nejpozději do 15. 2. 2016. Dále její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 29. 9. 2014 Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalované částku 8 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce celkovou částku 13 920 Kč v 58 týdenních splátkách po 240 Kč nejpozději do 9. 11. 2015. Žalovaná uhradila na první půjčku (nárok a) částku 4 005 Kč a na druhou půjčku (nárok b) částku 7 095 Kč. Pohledávka za žalovanou z obou půjček byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., a to ke dni 21. 2. 2022. Účastníci se k jednání nedostavili, a proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Právní subjektivita žalobkyně byla ověřena výpisem z obchodního rejstříku. 5. Soud má za prokázané, že žalovaná požádala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále jen původní věřitelka) dne 29. 9. 2014 o půjčku ve výši 8 000 Kč a do karty zákazníka vyplnila, že je v evidenci úřadu práce, pobírá přídavky 5 520 Kč, doplatek na bydlení 5 200 Kč,„ přís. na děti a živ. 4 100 Kč“, platí měsíčně nájemné 4 000 Kč, má výdaje na domácnost 3 000 Kč, platí spoření 500 Kč, výdaje na telefon 500 Kč. Následně téhož dne podepsaly původní věřitelka a žalovaná smlouvu o půjčce, na základě které přenechala původní věřitelka žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit celkovou částku 13 920 Kč v 58 týdenních splátkách po 240 Kč (tyto skutečnosti vyplývají z listin na č.l. 19 až 21 spisu). 6. Soud má za prokázané, že žalovaná požádala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále jen původní věřitelka) dne 5. 1. 2015 o půjčku ve výši 10 000 Kč a do karty zákazníka vyplnila, že je na mateřské dovolené, pobírá mateřskou 7 600 Kč, má příjmy z brigády (nijak neověřené) ve výši 4 500 Kč, přídavky 1 650 Kč a příspěvek na bydlení 7 000 Kč, platí měsíčně nájemné 4 500 Kč, má výdaje na domácnost 4 000 Kč, splácí půjčky/alimenty 900 Kč, výdaje na telefon 300 Kč. Následně téhož dne podepsaly původní věřitelka a žalovaná smlouvu o půjčce, na základě které přenechala původní věřitelka žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit celkovou částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč (tyto skutečnosti vyplývají z listin na č.l. 22 až 24 spisu). 7. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před podpisem smluv důsledně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek na č.l. 40 až 47 spisu bylo prokázáno, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 6. 12. 2019, který obsahoval i výzvu k plnění ve lhůtě 10 dnů od doručení dopisu, přičemž dopis byl odeslán doporučeně žalované dne 7. 1. 2020 (viz č.l. 26 spisu a podací lístek č.l. 27 spisu). 9. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Původní věřitelka a žalovaná podepsaly dvě smlouvy o zápůjčce, ve kterých se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši nejprve 8 000 Kč a následně 10 000 Kč. Původní věřitelka nezjišťovala důsledně schopnost žalované zápůjčky splácet, spolehla se na tvrzení žalované uvedené v zákaznických kartách, přestože musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, neboť tato byla nejprve na úřadu práce a následně na mateřské dovolené, přičemž byla příjemcem sociálních dávek. Původní věřitelka neprovedla lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. 10. Soud posuzoval věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a dále dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. <i>11. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> <i>12. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 15. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smluv o zápůjčce. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o zápůjčce důsledně zabývala otázkou schopn