5 C 312/2021-98 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou dne 14. 5. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 29 250,23 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I tohoto rozhodnutí. Žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně [právnická osoba] (dále jen banka) dne 21. 4. 2016 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, ve které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 40 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou 22,56 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou minimální splátkou ve výši 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků. Současně byl žalovaný povinen platit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užívání kreditní karty dle ceníku. [příjmení] svou smluvní povinnost splnila, když žalovanému vydala kreditní kartu a poskytla mu úvěrový rámec. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, a proto banka úvěr zesplatnila. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 27 300,23 Kč, z úroků ve výši 1 471,31 Kč a z poplatků dle výpisu ve výši 1 950 Kč. Žalobkyně požaduje i smluvní úrok 22,56 % ročně a zákonný úrok z jistiny úvěru. Pohledávku za žalovaným postoupila banka žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., a to ke dni 2. 12. 2021. Současně se žalobou byla žalovanému doručena výzva k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že pokud se žalovaný v sedmidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nijak nevyjádřil, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez jednání již v žalobě, a proto soud věc rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. 3. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 4. [právnická osoba] (dále jen banka) zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž při poskytnutí úvěru vycházela z toho, že žalovaný je podnikatelem a jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč (viz návrh č.l. 21 spisu). 5. [příjmení] a žalovaný podepsali dne 21. 4. 2016 smlouvu o vydání kreditní karty, ve které se banka zavázala, že poskytne žalovanému kreditní kartu, na základě které bude žalovaný moci čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 40 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky a poplatky dle ceníku (např. měsíční poplatek 59 Kč) a dále plnit veškeré sjednané smluvní povinnosti. Poskytnuté peněžní prostředky byly úročeny sazbou 22,56 % ročně, RPSN činila 32,03 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet minimální splátkou ve výši 3,5 % z čerpaného úvěru měsíčně, nejméně však částkou 300 Kč měsíčně (viz návrh smlouvy o vydání kreditní karty č.l. 28 až 31 spisu, doklad totožnosti č.l. 32 spisu). Žalovaný převzal kreditní kartu dne 21. 4. 2016 (viz protokol o převzetí kreditní karty č.l. 31 spisu). 6. Ze souhrnného výpisu z účtu č.l. 34 až 35 spisu vyplývá, jaké částky žalovaný vyčerpal, jakož i účtované poplatky i splácení úvěru, přičemž ke dni 25. 10. 2019 činila výše čerpaného úvěru (včetně účtovaných úroků a poplatků) částku 30 721,54 Kč. Výše poplatků byla dána ceníkem (č.l. 49 až 57 spisu). 7. Dopisem ze dne 31. 10. 2019 vyzvala banka žalovaného k okamžitému splacení úvěru ve výši 30 721,54 Kč a prohlásila úvěr za splatný ke dni 29. 10. 2019. 8. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni [příjmení] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2018 (č.l. 67 až 74 spisu) ve spojení se Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020 (č.l. 75 až 81 spisu). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno bankou (viz dopis č.l. 36 spisu). 9. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 10. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný požádal banku o vydání kreditní karty a poskytnutí úvěru do výše 40 000 Kč a současně doložil výši svých měsíčních příjmů. [příjmení] poskytla žalovanému kreditní kartu a žalovaný úvěr průběžně čerpal. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně úrokového navýšení 22,56 % ročně, jakož i poplatků dle platného ceníku, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,5 % měsíčně z dlužné jistiny. Žalovaný dosud dluží jistinu úvěru ve výši 27 300,23 Kč (žalovaný netvrdil, že by snad na jistinu úvěru uhradil více, než tvrdí žalobkyně), na úrocích částku 1 471,31 Kč a na poplatcích částku 1 950 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 29. 10. 2019. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. <i>11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> 13. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 14. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že banka a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z. a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 40 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty, a žalovaný se zavázal úvěr včetně úrokového navýšení a sjednaných poplatků splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách dle smlouvy. [příjmení] zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný úvěr čerpal, přičemž ke dni 29. 10. 2019 vyčerpal jistinu ve výši 27 300,23 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, a proto byl úvěr zesplatněn k datu 29. 10. 2019. Nárok žalobkyně, na níž byla pohledávka postoupena, na zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 27 300,23 Kč, úroků ve výši 1 471,31 Kč a sjednaných poplatků ve výši 1 950 Kč je v souladu s ustanovením § 2395 o. z., a proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 15. Dle § 1970 o. z. má žalobkyně nárok na úroky z prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, a proto banka úvěr zesplatnila k datu 29. 10. 2019. Počínaje dnem 30. 10. 2019 je tak žalovaný v prodlení s úhradou dluhu. Výše úroků z prodlení k tomuto datu vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a činí 10 % ročně. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení až od 15. 2. 2020. 16. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně prokázala, že zaslala na poslední známou adresu žalovaného předžalobní výzvu k plnění dle § 142a o. s. ř., má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 171 Kč a dále náklady na právní zastoupení advokátem. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení advokátem za dobu do podání žaloby včetně vycházel soud z ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen advokátní tarif), neboť se jedná o formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (jedná se o standardní úvěrovou smlouvu, obdobnou žalobu žalobkyně podala pod sp. zn. 18C 346/2021, 16C 213/2021, 5C 302/2021, 7C 288/2021 atd.), přičemž předmět řízení nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyni tak náleží odměna advokáta za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 300 Kč a náhrada hotových výdajů 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K nákladům řízení byla připočtena i 21 % DPH ve výši 252 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 17. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.