5 C 356/2021-78 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 9. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 30 939,48 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I tohoto rozhodnutí. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovanou 13. 11. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 23 000 Kč a v souvislosti s tím rovněž založit kartový účet a podle požadavku žalované vydat kreditní kartu. Číslo kartového účtu bylo [bankovní účet], úrok z úvěru byl stanoven pevnou částku 10 Kč za každých celých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru ke dni splatnosti. Žalovaná se dále zavázala platit cenu za správu a vedení kartového účtu ve výši 50 Kč měsíčně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, na což byla upozorněna řadou upomínek. Vzhledem k tomu, že žalovaná přes výzvu žalobkyně nevyrovnala nepovolené přečerpání kartového účtu, stala se pohledávka zcela splatnou a byla ke dni 11. 12. 2020 převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, přičemž dlužná částka ke dni převodu činila 27 842,73 Kč a skládala se z nepovoleného přečerpání ve výši 25 934,83 Kč a z úroků ve výši 1 907,90 Kč. Žalovaná částka ke dni 12. 9. 2021 činila 30 939,48 Kč a sestávala z jistiny úvěru ve výši 25 934,83 Kč, řádného úroku ve výši 3 297,37 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 1 707,28 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila jinou doručovací adresu, a proto soud považuje za doručovací adresu dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) adresu trvalého pobytu uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla žalované doručena dne 31. 12. 2021 uložením, a to v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 věta druhá a třetí ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř. Současně byla žalované doručena výzva, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věc bez jednání, a proto soud rozhodl jen na podkladě listinných důkazů obsažených ve spisu, aniž nařizoval jednání, a to v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. 3. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 4. Žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěrového produktu – kreditní karty – s úvěrovým limitem 23 000 Kč. V žádosti uvedla, že je svobodná, žije u rodičů, jejím zaměstnavatelem jsou [právnická osoba] a její čistý měsíční příjem činí 8 975 Kč (ověřeno ze sporožirového účtu) – viz žádost č.l. 13 spisu. 5. Po posouzení úvěruschopnosti žalované podepsaly žalobkyně a žalovaná dne 13. 11. 2017 smlouvu o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu), na základě které umožnila žalobkyně žalované čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr do výše 23 000 Kč za úrok ve výši 10 Kč za každých celých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru ke dni splatnosti (12 x ročně). Úrok se tedy pohyboval v rozmezí od 12% do 24 % ročně. Dále se žalovaná zavázala platit poplatek za vedení kartového účtu ve výši 50 Kč měsíčně. RPSN činila 33,12 %. Žalovaná se zavázala úvěr splácet. Pokud by řádné úroky z úvěru a sjednané ceny související s poskytnutím a správou úvěru nebyly zaplaceny ke dni jejich splatnosti z kladného zůstatku na kartovém účtu, mohly být ceny i úroky připočteny k jistině úvěru. Součástí smlouvy byly i Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Veškeré informace byly žalované poskytnuty před podpisem smlouvy o úvěru (viz smlouva o úvěru, standardní informace a záznam č.l. 14 až 20 spisu). 6. Žalovaná úvěr průběžně čerpala, ke dni 7. 11. 2020 čerpala peněžní prostředky ve výši 25 934,83 Kč, čímž došlo k nedovolenému přečerpání úvěru (viz listina na č.l. 34 spisu). 7. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, a proto byla žalobkyní opakovaně vyzývána k jeho splácení (viz upomínky na č.l. 23 až 30 spisu). Následně bylo pozastaveno čerpání úvěru ke dni 24. 8. 2020 (viz oznámení č.l. 31 spisu). Vzhledem k tomu, že dluh po splatnosti nebyl vyrovnán, vypověděla žalobkyně dopisem ze dne 7. 11. 2020 (viz č.l. 34 spisu) smlouvu o kartovém účtu. Předžalobní výzvou ze dne 12. 12. 2020, která byla doručena žalované dne 29. 12. 2020, byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové částky 27 842,73 Kč (viz č.l. 35 až 36). 8. Ke dni 13. 9. 2021 činila jistina úvěru 25 934,83 Kč a úroky 3 297,37 Kč (viz výpis č.l. 16 spisu). 9. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 10. Ze shora provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 11. Žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru formou kreditní karty. Po posouzení úvěruschopnosti žalované podepsaly žalobkyně a žalovaná smlouvu o úvěru, na základě které umožnila žalobkyně žalované čerpat finanční prostředky do výše 23 000 Kč za pevný úrok ve výši 10 Kč za každých celých vyčerpaných a nesplacených 500 Kč ke dni splatnosti. Dále se žalovaná zavázala platit měsíční poplatek za vedení kartového účtu ve výši 50 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet dle smlouvy. Žalovaná čerpala peněžní prostředky ve výši 25 934,83 Kč, nedodržela tedy podmínky smlouvy o úvěru, neboť přečerpala povolený limit, a proto žalobkyně smlouvu vypověděla a vyzvala žalovanou k okamžitému splacení úvěru. Žalovaná, která neprokázala opak, dosud dluží žalobkyni jistinu úvěru ve výši 25 934,83 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 3 297,37 Kč. 12. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012Sb., občanského zákoníku. <i>13. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>15. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 4 u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.</i> 16. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s limitem 23 000 Kč čerpaný prostřednictvím kreditní karty za sjednaný úrok. Před poskytnutím úvěru byla posuzována úvěruschopnost žalované. Žalovaná se zavázala úvěr splácet a hradit poplatky (zejména cenu za správu a vedení kartového účtu 50 Kč měsíčně). Žalovaná vyčerpala finanční prostředky ve výši 25 934,83 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila a požádala žalovanou o úhradu zůstatku úvěru. Nárok žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 25 934,83 Kč, jakož i dlužných úroků kapitalizovaných do 12. 9. 2021 na částku 3 297,37 Kč a zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných do 12. 9. 2021 na částku 1 707,28 Kč je v souladu se smlouvou, a tudíž i s ustanovením § 2395 občanského zákoníku. Úvěr nebyl dosud splacen, a proto má žalobkyně nárok na smluvní úroky z dlužné jistiny až do zaplacení. Ve smlouvě o úvěru byl sjednán úrok ve výši 10 Kč za každých vyčerpaných 500 Kč (což odpovídá úroku ve výši 12 % až 24 % ročně). Žalobkyně nárokuje úrok nižší, než by mohla nárokovat dle smlouvy o úvěru, a proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl. 17. Žalobkyně má dle § 1970 občanského zákoníku nárok na úroky z prodlení. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou zůstatku úvěru nejpozději v prosinci 2020 (po zesplatnění