7 C 170/2022-46 — Okresní soud v Kroměříži

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalobce nárok vznikl z titulu dle ústně uzavřené dohody, kdy žalobce s žalovanou sjednal za hlídání dětí 50 Kč za hodinu za období od 1. 12. do 18. 12. 2021, hrazení nákladů na jídlo za děti, náklady na mobilní telefon, náklady za žalovanou na ubytování a jiné běžné výdaje. Celkem tak požadoval částku ve výši 50 546 Kč. 3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Okresní soud v Kroměříži žalovanou v souladu s ust. § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doruční uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovanou uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. 4. Žalované byla opakovaně doručována žaloba, včetně doplnění a opravy žaloby, dále shora uvedené usnesení, a to na adresy dle návrhu [ulice a číslo] [obec], dále na adresu dle CEO [ulice a číslo], [obec]. Dne 13. 9. 2022 bylo shora uvedené usnesení doručeno žalované do vlastních rukou na adresu [adresa žalobce a žalované]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Dne 14. 9. 2022 započala žalované běžet 30 denní lhůta k vyjádření k podané žalobě. Lhůta marně uplynula dne 14. 10. 2022 ve čtvrtek. 5. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně proběhla dnem 13. 10. 2022, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle ust. § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ust. §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu; b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu; c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází. 6. V posuzované věci se jedná o spor z titulu dle ústně uzavřené dohody za hlídání dětí, hrazení nákladů na jídlo za děti, telefon a jiné běžné výdaje. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. 7. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ust. § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. Nárok je dál dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Výrok I. tohoto rozhodnutí. 8. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal úspěšnému žalobci náklady řízení, když tomuto žádné náklady řízení nevznikly. Výrok II. tohoto rozhodnutí. 10. Výrok III. tohoto rozhodnutí, zaplacení soudního poplatku, je v souladu s ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., když žalobce byl od hrazení soudního poplatků osvobozen. Poplatková povinnost tek přešla na žalovanou. Výše soudního poplatků dle Sazebníku položky [číslo] 1b) činí 5 % z žalované částky. Soudní poplatek ve výši 2 528 Kč. Výrok III. tohoto rozhodnutí. 11. Lhůta splatnosti je dána v souladu s ust. § 160 o. s. ř.