7 C 20/2022-45 — Okresní soud v Kroměříži

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Dle tvrzení strany žalobkyně tento nárok vnikl z titulu náhrady škody, jako regresní právo dle ust. § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále je zákon o povinném ručení). Žalobkyně tvrdila, že dne 27. 6. 2020 v 22:05 hod. v [obec] na komunikaci ul. [ulice], před domem č. o. [anonymizováno], došlo k dopravní nehodě, a to tak, že nezjištěný řidič, řídil vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], jehož vlastníkem je dle kupní smlouvy ze dne 5. 3. 2020 právě žalovaná, a dosud nezjištěným způsobem poškodil přední částí vozidla [anonymizováno], oplocení pozemku hřbitova ve vlastnictví statutárního města Brno, městské části [obec] [část obce] za smuteční síní. Nezjištěný řidič před příjezdem Policie ČR na místo události, nezjištěným způsobem přemístil vozidlo o 150 m dál na parkoviště, kde bylo vozidlo ohledáno. Vozidlo [anonymizováno] mělo ještě teplý motor. Po příjezdu Policie ČR na místo události se kolem odpovědného vozidla [anonymizováno] pohybovaly tři osoby, a to [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. U těchto osob byla provedena dechová zkouška přístrojem [příjmení], s pozitivními výsledky. Při události došlo k hmotné škodě na oplocení pozemku hřbitova a na vozidle [anonymizováno], jiná hmotná škoda nebyla zjištěna ani uplatněna. Zranění osob nebylo zjištěno. [obec] události není snímáno kamerovým záznamem, ani v nejbližším okolí, svědci události nebyli zjištěni. [ulice] závada, jako příčina dopravní nehody, nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. Na místě události byly nalezeny kousky plastů z předmětného vozidla [anonymizováno] a jízdní stopy v blátě, přičemž ohledáním místa dopravní nehody a vozidla [anonymizováno], není daná pochybnost, že hmotná škoda vznikla provozem tohoto vozidla. [anonymizováno] [obec] [část obce] byla o události vyrozuměna datovou zprávou. Žalobkyně vyzvala žalovanou písemnou výzvou ze dne 24. 11. 2020, žalovaná však na výzvu nereagovala. 3. Podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona o povinném ručení, má žalobkyně proti žalované právo na náhradu toho, co za ni vyplatila, protože řidič vozidla žalované bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění. 4. Podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona o povinném ručení, má žalobkyně proti žalované právo na náhradu toho, co za ni vyplatil, protože řidič vozidla žalované bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody. 5. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. e) zákona o povinném ručení, má žalobkyně proti žalované právo na náhradu toho, co za ni vyplatil, protože žalovaná bez zřetele hodného důvodu nesplnila povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 tohoto zákona, tj. povinnost bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele, a v důsledku toho byla znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona. 6. Zcela zásadní znemožnění šetření pojistné události žalobkyně spatřuje zejména v tom, že se do dnešního dne nepodařilo zjistit, kdo byl v době dopravní nehody řidičem vozidla [anonymizováno], čímž nelze vyloučit, že tento řidič byl pod vlivem alkoholu či jiných omamných nebo psychotropních látek, příp. že nebyl držitelem řidičského oprávnění nebo mu byl vysloven zákaz řízení, a to plně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 676/2012. 7. Podle § 2 písm. f) zákona o povinném ručení, se pojištěným rozumí ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje. 8. Podle § 6 odst. 1 uvedeného zákona se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. 9. Podle § [číslo] platí, že„ Kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu“. Je tak stanovena odpovědnost žalované za vozidlo, jehož je dle kupní smlouvy vlastníkem. 10. Platebním rozkazem vydaným Okresním soudem v Kroměříži dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], soud žalovanou v souladu s ust. § 114b o. s. ř. vyzval, aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s platebním rozkazem. Zároveň soud žalovanou uvedeným platebním rozkazem poučil o následcích nesplnění této výzvy. Platební rozkaz byl žalované doručen do vlastních rukou dne 13. 1. 2022. Dnem 14. 1. 2022 počala běžet 15 denní lhůta k podání odporu, jejíž konec byl dne 28. 1. 2022 (v pátek). 11. Dne 19. 1. 2022 žalovaná podala blanketní odpor proti platebnímu rozkazu, aniž by se ve věci vyjádřila. Dnem 29. 1. 2022 počala běžet žalované 30-ti denní lhůta k vyjádření, která marně uplynula dne 28. 2. 2022 (v pondělí). 12. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30-ti denní lhůtě ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, která marně proběhla dnem 28. 2. 2022, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. 13. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)), b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází. 14. V posuzované věci se jedná o spor z titulu náhrady škody, regresní právo dle ust. § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. 15. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. 16. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud podle § 153a odst. 4 o. s. ř. nenařizoval jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanove