7 C 362/2021-78 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky shora uvedené s příslušenstvím představující úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. V žalobě tvrdila, že žalovaný dne 7. 1. 2008 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) smlouvu o úvěru za účelem úhrady kupní ceny za vozidlo [číslo] Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky smlouvy o úvěru (dále jen VOP). Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 149 865 Kč. Žalovaný porušil smluvní podmínky smlouvy a dlužné splátky úvěru nehradil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši shora uvedené, představující dluh žalovaného ze smlouvy o úvěru. Na výzvu nereagoval. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 77 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno na adresu shora uvedenou fikcí dle ust. § 49 o. s. ř. Jiná adresa žalovaného se soudu nepodařila zjistit. Jedná se o adrese dle CEO. 3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 7. 1. 2008, řídí se právní vztahy z této smlouvy dle ustanovení zákona č. 513/1991Sb., obchodním zákoníkem (dále jen obchodní zákoník) ve znění účinném do 31. 12. 2013. <i>5. Podle ust. § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.</i> <i>7. Podle ust. § 517 odst. 1 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.</i> 8. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech soudem provedených důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právnímu závěru: Soud má za prokázané, že pohledávka za žalovaným z níže specifikované smlouvy o úvěru byla na žalobkyni postoupena z původního věřitele na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 3. 2019 s účinností ke dni 15. 3. 2019 (č. l. 53 a násl.) a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (č. l. 50). Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. 9. Soud má dále za prokázané, že žalovaný dne 7. 1. 2008 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru za účelem úhrady kupní ceny za vozidlo [číslo] (smlouva č. l. 46 a násl.). Součástí smlouvy byly i VOP (č. l. 55 a násl.). Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 149 865 Kč, byla provedena platba při koupi motorového vozidla. Žalovaný se zavázal ve smlouvě splatit poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky a poplatky formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 795,51 Kč dle sjednaného splátkového kalendáře (č. l. 48). Žalovaný porušil smluvní podmínky smlouvy a dlužné splátky úvěru nehradil, proto původní věřitel od smlouvy o úvěru odstoupil dnem 9. 9. 2009. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 10. Vyúčtování dlužné částky provedl právní předchůdce žalobkyně písemně dopisem ze dne 30. 10. 2009 (č. l. 49) na částku 67 835,71 Kč. Tato částka se skládá z: 1/ nesplacené jistiny ve výši 79 271 ke dni 9. 9. 2009, 2/ náklady spojené s prodejem vozu 3 123 Kč a 19 866 Kč, 3/ výnos z prodeje vozu + 60 000 Kč a 4/ poplatek za předčasné ukončení smlouvy ve výši 7 383 Kč. Tento mezisoučet byl ve výši 49 742,55 Kč, ke kterému připočteny dlužné splátky 11 591,02 Kč, dále smluvní pokuta ve výši 5 252,14 Kč a ostatní náklady 1 250 Kč. Výsledná dlužná částka byla tedy 67 835,71 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši shora uvedené dopisem ze dne 24. 2. 2020 (č. l. 45), představující dluh žalovaného ze smlouvy o úvěru. Na výzvu nereagoval, dlužnou částku nezaplatil. 11. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru ze dne 7. 1. 2008 ve smyslu ust. § 497 obchodního zákoníku, dle které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 149 865 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla. Žalovaný nedostál svému závazku ze smlouvy úvěr vrátit a porušil tak smluvní podmínky smlouvy a VOP. V souladu se smlouvou prohlásil právní předchůdce žalobkyně úvěr za splatný, a to písemnou upomínkou ke dni 9. 9. 2009 a vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Na výzvu žalovaný nereagoval a uplynutím stanovené lhůty se dostal do prodlení. 12. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením dluhu po splatnosti dnem 10. 9. 2009, proto žalobkyni vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení dle tehdy platné právní úpravy. Výše úroku z prodlení je v souladu s vyhl. č 142/1994 Sb. tehdy v platném znění. Za tohoto stavu soud proto žalobě vyhověl v celém rozsahu, nárok žalobkyně je dán dle ustanovení obchodního zákoníku. Výrok I. tohoto rozhodnutí. 13. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 714 Kč, odměně advokáta ve výši 3 820 Kč za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínky, 3 x RP ve výši á 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši 17 669,60 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele dle ust. § 150 o. s. ř. soudem nebyly zjištěny tak, aby soud nepřiznal výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti některému z účastníků. Výrok II. tohoto rozhodnutí. <i>14. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> 15. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.