10 C 10/2023-25 — Okresní soud v Kroměříži

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení dlužných televizních poplatků za období [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] ve výši 4 050 Kč, tj. 30 × 135 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z jednotlivých plateb vždy od 16. dne v příslušném měsíci kapitalizovaného ke dni 14. 10. 2022 na částku 664,52 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ustanovení § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou adresu. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Žalovaný je od listopadu 2018 až doposud evidován jako poplatník televizního poplatku (viz potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalovaný neuhradil televizní poplatky za měsíce [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] (viz přehled předpisů a plateb). Předžalobní upomínkou ze dne 12. 7. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných poplatků a k náhradě nákladů za upomínku ve výši 64 Kč do 15 dnů ode dne doručení upomínky s upozorněním na vymáhání pohledávky (viz předžalobní upomínka, dodejka, položkový rozpočet na č. l. 13); žalovaný za shora uvedené období dlužné poplatky neuhradil (viz přehled předpisů a plateb). <b>Právní posouzení věci</b> 5. Žalovaný coby poplatník televizního poplatku podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byl povinen nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 cit. zák.) uhradit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně (§ 6 cit. zák.). Žalovaný své povinnosti nedostál, jelikož televizní poplatky za měsíce [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] v celkové výši 4 050 Kč, tj. 30 × 135 Kč, přes výzvu žalobkyně doposud dobrovolně nezaplatil. Při shledání oprávněnosti žalobního nároku jej k tomu zavázal soud svým rozhodnutím. 6. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých poplatků do 14. 10. 2022 v kapitalizované výši 664,52 Kč. Poplatky za jednotlivé měsíce byly splatné vždy k 15. dni příslušného měsíce, k 16. dni se tak žalovaný dostal ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) do prodlení s jednotlivými měsíčními platbami a žalobkyni vznikl podle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož soud shledal oprávněnost tohoto nároku jak z hlediska jeho základu, tak i z hlediska jeho výše, uložil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobkyni též úrok z prodlení v kapitalizované výši 664,52 Kč. 7. V neposlední řadě uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč. Jelikož žalovaný opakovaně nehradil televizní poplatky za jednotlivé měsíce, vyzvala jej žalobkyně dopisem ze dne 12. 7. 2022 zcela legitimně k zaplacení dlužné částky a současně si naúčtovala náklady na zaslání této upomínky ve výši 64 Kč. V souladu s § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., by byla žalobkyně oprávněná si účtovat až částku 100 Kč. Žalobkyně nicméně požadovala na základě Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne 29. 4. 2022 uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba] toliko částku 64 Kč, kterou soud při shledání důvodnosti co do základu i výše žalobkyni přiznal. 8. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, přesto soud nepovažoval náklady řízení vynaložené žalobkyní za právní zastoupení za náklady řízení účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni nebyla přiznána odměna za zastoupení, kterou požadovala ve výši 1 126 Kč, ale pouze částka 500 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a 1 úkon dle § 1 odst. 3 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (podání návrhu ve věci samé) á 100 Kč, a to s odkazem na znění nálezů Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2011 sp. zn. I ÚS 195/11, či ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12, neboť po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby hradil náklady řízení žalobkyně, která se v typově jednoduché právní věci, zahájené„ formulářovou“ žalobou, nechala zastupovat advokátem, třebaže disponuje vlastním právním oddělením a agendu televizních poplatků si sama spravuje a činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků by si tedy měla zabezpečovat sama. Pokud si zvolila možnost být v této jednoduché věci zastoupena advokátem, je to sice její právo, na druhou stranu ale nelze takto náhradu nákladů řízení aplikovat jako svým způsobem sankční mechanismus vůči žalovanému. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně. 9. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.