10 C 27/2023-32 — Okresní soud v Kroměříži

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení dlužných televizních poplatků za měsíce [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] ve výši 4 455 Kč, tj. 33 × 135 Kč, úroku z prodlení z jednotlivých plateb vždy od 16. dne v příslušném měsíci kapitalizovaného ke dni 14. 10. 2022 na částku 689,78 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště. Z ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou adresu. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Žalovaná byla dopisem ze dne 6. 4. 2018 vyzvána, aby se do 30 dnů ode dne obdržení výzvy přihlásila do evidence osob s povinností hradit televizní poplatky s upozorněním, že pokud se tak nestane, bude dle zákona za poplatníka považována a bude zařazena do evidence poplatníků s povinností televizní poplatky hradit; výzvu si žalovaná převzala dne 13. 4. 2018 (viz výzva ze dne 6. 4. 2018, dodejka) Dopisem ze dne 30. 7. 20218 byla žalovaná informována, že byla zařazena do evidence plátců televizních poplatků od července 2018 s tím, že první poplatek za srpen 2018 ve výši 135 Kč je povinna uhradit nejpozději do 15. 8. 2018 (viz dopis ze dne 30. 7. 2018, potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalovaná neuhradila televizní poplatky za měsíce [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] (viz přehled předpisů a plateb). Předžalobní upomínkou ze dne 12. 7. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných poplatků a k náhradě nákladů za upomínku ve výši 64 Kč do 15 dnů ode dne doručení upomínky s upozorněním na vymáhání pohledávky (viz předžalobní upomínka, dodejka, položkový rozpočet); žalovaná za shora uvedené období dlužné poplatky neuhradila (viz přehled předpisů a plateb). <b>Právní posouzení věci</b> 5. Žalovaná coby poplatník televizního poplatku podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byla povinna nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 cit. zák.) uhradit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně (§ 6 cit. zák.). Žalovaná své povinnosti nedostála, jelikož televizní poplatky za měsíce [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] v celkové výši 4 455 Kč (33 × 135 Kč) přes výzvu žalobkyně doposud dobrovolně nezaplatila. Při shledání oprávněnosti žalobního nároku ji k tomu zavázal soud svým rozhodnutím. 6. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých poplatků do 14. 10. 2022 v kapitalizované výši 689,78 Kč. Poplatky za jednotlivé měsíce byly splatné vždy k 15. dni příslušného měsíce, k 16. dni se tak žalovaná dostala ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení s jednotlivými měsíčními platbami a žalobkyni vznikl podle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož soud shledal oprávněnost tohoto nároku jak z hlediska jeho základu, tak i z hlediska jeho výše, uložil žalované povinnost, aby zaplatila žalobkyni též úrok z prodlení v kapitalizované výši 689,78 Kč. 7. V neposlední řadě uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč. Jelikož žalovaná opakovaně nehradila televizní poplatky za jednotlivé měsíce, vyzvala ji žalobkyně dopisem ze dne 12. 7. 2022 zcela legitimně k zaplacení dlužné částky a současně si naúčtovala náklady na zaslání této upomínky ve výši 64 Kč. V souladu s § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., by byla žalobkyně oprávněná si účtovat až částku 100 Kč. Žalobkyně nicméně požadovala na základě s Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne 29. 4. 2022 uzavřenou mezi ní a společností [právnická osoba] toliko částku 64 Kč, kterou soud při shledání důvodnosti co do základu i výše žalobkyni přiznal. 8. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, přesto soud nepovažoval náklady řízení vynaložené žalobkyní za právní zastoupení za náklady řízení účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni nebyla přiznána odměna za zastoupení, kterou požadovala ve výši 1 126 Kč, ale pouze částka 500 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a 1 úkon dle § 1 odst. 3 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (podání návrhu ve věci samé) á 100 Kč, a to s odkazem na znění nálezů Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2011 sp. zn. I ÚS 195/11, či ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12, neboť po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby hradila náklady řízení žalobkyně, která se v typově jednoduché právní věci, zahájené„ formulářovou“ žalobou, nechala zastupovat advokátem, třebaže disponuje vlastním právním oddělením a agendu televizních poplatků si sama spravuje a činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků by si tedy měla zabezpečovat sama. Pokud si zvolila možnost být v této jednoduché věci zastoupena advokátem, je to sice její právo, na druhou stranu ale nelze takto náhradu nákladů řízení aplikovat jako svým způsobem sankční mechanismus vůči žalované. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně. 9. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.