12 C 213/2023-29 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že dne 25. 9. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce na částku 100 000 Kč se splatností do 25. 10. 2020. Žalovaný žalobkyni částku nevrátil, a to ani navzdory opakovaným výzvám. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou adresu trvalého bydliště a rovněž na adresu [adresa žalovaného], kterážto je označena za doručovací ve smlouvě o zápůjčce. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v rámci žaloby vyjádřila souhlas s tímto postupem. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z čehož učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu: 5. Dne 25. 9. 2020 účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč se splatností nejpozději do 25. 10. 2020. Žalovaný stvrdil převzetí této finanční částky svým podpisem (vizte smlouvu o zápůjčce na č. l. 10 - 12 spisu). Téhož dne žalovaný vystavil směnku vlastní na jméno žalobkyně a na částku 100 000 Kč se splatností 25. 10. 2020 (vizte směnku vlastní na č. l. 13 spisu). 6. Předžalobní výzva byla žalovanému doporučeně odeslána 6. 4. 2023 (vizte předžalobní výzvu a kopii obálky na č. l. 14 verte - 15 spisu). 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 25. 9. 2020 smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o. z., na základě které poskytla žalovanému zápůjčku v částce 100 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku nejpozději do 25. 10. 2020. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný na zápůjčku dosud neuhradil ničeho a že žalobkyně dosud neuplatnila právo ze směnky. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese žalovaný, který však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by na zápůjčku cokoli uhradil. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 100 000 Kč. 9. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Do prodlení s úhradou poskytnuté zápůjčky se žalovaný dostal, když nesplnil svůj dluh v ujednané lhůtě splatnosti. K tomuto datu činí sazba zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla zcela úspěšná, byla ji tedy přiznána náhrada nákladů řízení, a to ve výši 4 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byla úspěšné žalobkyni přiznána náhrada za právní zastoupení advokátem, a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění změn a doplňků (dále jen„ advokátní tarif“) za 3 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, za předžalobní výzvu a písemné podání žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí dle ust. § 7 bod 5 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu 5 100 Kč. Za uvedené úkony byla tedy přiznána odměna v celkové výši 15 300 Kč. Za tyto úkony byl dále přiznán v souladu s ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu 3x režijní paušál v celkové výši 900 Kč, a 21 % DPH. Celkem tedy byly žalobkyni přiznány náklady řízení v částce 23 602 Kč. 11. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.