12 C 264/2022-22 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 10. 2022 domáhala na žalované zaplacení 1 620 Kč s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 141,85 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč. Tvrdila, že se žalovaná stala držitelem televizního přijímače, čímž ji ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaná splnila dne 1. 1. 2016. Žalované tak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná dluží televizní poplatek za leden 2022 v částce 1 620 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoli žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě jí byla řádně doručena do vlastních rukou. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky. 4. Z provedených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaná se stala držitelem televizního přijímače a přihlásila se do evidence poplatníků v lednu 2016. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná neuhradila televizní poplatek za leden 2022. Žalovaná neuhradila televizní poplatek ani na základě výzvy žalobkyně ze dne 6. 6. 2022 odeslané doporučeně na adresu žalované. 5. Soud posuzoval nárok žalobkyně podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů v platném znění. 6. Podle § 3 odst. 2 věta první zákona č. 348/2005 Sb., poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. 7. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. 8. Podle přechodného ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 9. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto. Žalovaná se stala držitelem (resp. vlastníkem) televizního přijímače a přihlásila se k evidenci poplatníků. Tím vznikla žalované povinnost platit televizní poplatky. Žalovaná neuhradila televizní poplatek za rok 2022. Televizní poplatek činil dle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. 1 620 Kč. Žalovaná tak dluží televizní poplatky v celkové výši 1 620 Kč. 10. Prodlení s úhradou televizních poplatků posoudil soud dle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“). Podle tohoto ustanovení má žalobkyně právo na úroky z prodlení, neboť žalovaná je v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Ve smyslu § 7 odst. 3 a 4 zákona [číslo] byly televizní poplatky splatné do 15. dne prvního měsíce roku. Žalobkyni byly přiznány úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,75 %, a to od 16. dne příslušného měsíce do 14. 10. 2022. Takto vypočtené úroky z prodlení činí 141,85 Kč. 11. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů souvisejících s uplatněním pohledávky (tj. nákladů za odeslání doporučené předžalobní výzvy) ve výši 64 Kč dle § 513 o. z. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti žalované, která úspěch ve věci neměla. Soud žalobkyni přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 100 Kč za 1 úkon po 100 Kč v souladu s § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za úkon spočívající v návrhu ve věci samé. Náhrada nákladů řízení spočívající v odměně zástupce žalobkyně nebyla žalobkyni přiznána, neboť soud tuto nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12 Ústavní soud dovodil, že správa a vymáhání koncesionářských poplatků je jednou z činností žalobkyně, ta disponuje odborným aparátem včetně právního oddělení a není důvod, aby výkon svých povinností, včetně vymáhání dlužných poplatků, přenášela na soukromý subjekt, zvláště za situace, kdy není zapotřebí uplatnění natolik specializovaných znalostí, jimiž by běžně nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. 13. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 14. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. 15. Odůvodnění rozsudku je učiněno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. ve zkráceném znění.