12 C 34/2023-27 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 9. 12. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. V žalobě tvrdila, že s žalovanou dne 21. 11. 2018 uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu [číslo] pro odběrné místo [ulice a číslo], [obec]. Zahájení dodávky počalo dnem 30. 4. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalované byl dodáván plyn v období od 11. 12. 2021 do 30. 7. 2022, který jí byl vyúčtován fakturou na částku 4 076 Kč splatnou dne 28. 8. 2022. [příjmení] plynu, resp. smlouva byla ukončena dne 30. 7. 2022. Žalované byla před podáním žaloby zaslána výzva k plnění. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu její trvalé bydliště, tj. adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky. 4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 21. 11. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na jejímž podkladě se žalobkyně zavázala především dodávat žalované do sjednaného odběrného místa plyn. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni za dodaný plyn a související služby cenu stanovenou v cenících dodavatele a rozhodnutích Energetického regulačního úřadu. Pokud šlo o platební podmínky, byla ve Smlouvě stanovena měsíční výše záloh částkou 1 000 Kč pro produkt [příjmení] bronz. Z provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně svou povinnost ze smlouvy řádně splnila a žalované v dotčeném období plyn dodávala. Naopak žalovaná neuhradila vystavenou fakturu. Soud při svém rozhodnutí vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na předmětné vyúčtování ničeho neuhradila, jelikož toto nebylo ze strany žalované nikterak vyvráceno. 5. Výše popsaný skutkový stav proto soud právně hodnotil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) ve spojení se zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“). Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu podle § 72 odst. 2 energetického zákona, jež má charakter smlouvy kupní podle ustanovení § 2079 a násl. občanského zákoníku. Na tomto podkladě žalobkyně dodávala žalované plyn do smluveného odběrného místa a poskytovala další služby. Žalovaná se zavázala hradit cenu v souladu s platnými ceníky a rozhodnutím Energetického regulačního úřadu. Uplatněný nárok žalobkyně na platbu za dodaný plyn a poskytnuté související služby ve výši 4 076 Kč je na podkladě ustanovení § 72 odst. 2 energetického zákona oprávněný, a proto jej soud žalobkyni přiznal. 6. Z ustanovení § 1970 občanského zákoníku pak vyplývá nárok žalobkyně na uplatněné úroky z prodlení. Žalovaná se dostala do prodlení, pokud neuhradila cenu za plyn a další služby ve lhůtě splatnosti stanovené ve faktuře, a proto ji bylo uloženo, aby ode dne následujícího po splatnosti faktury uhradila žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně odeslala na poslední známou adresu žalované předžalobní výzvu k plnění, a proto má právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za právní zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a to za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a podání žaloby, dále 3 x 100 Kč režijní paušál dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky a 21 % DPH ve výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Při stanovení odměny za právní zastoupení advokátem soud vycházel z ustanovení § 14b citované vyhlášky, neboť se jedná o formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. 9. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. ve zkráceném znění.