12 C 80/2023-50 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 2. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a dále náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne 10. 5. 2005 uzavřel s [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, v jejímž rámci bylo sjednáno vedení běžného účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vykazovat minimální kreditní zůstatek ve sjednané výši. V důsledku porušení povinností žalovaným vznikl na účtu záporný zůstatek. [příjmení] tudíž smlouvu vypověděla a vyzvala žalovaného k vyrovnání nepovoleného debetního zůstatku. Výpovědní doba skončila 28. 2. 2019. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalovaný dluh neuhradil ani k předžalobní výzvě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagovali. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u obou účastníků předpokládal, že nemají žádné námitky. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný a [právnická osoba] uzavřeli 10. 5. 2005 smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, na základě které se [právnická osoba] zavázala zřídit žalovanému běžný korunový účet č. [bankovní účet] a žalovaný se mimo jiné zavázal udržovat na bankovním účtu minimální kreditní zůstatek 6 000 Kč. Žalovaný závazek udržovat minimální kreditní zůstatek nesplnil a dostal se do nepovoleného záporného zůstatku, přičemž dosud dluží částku 9 351,78 Kč (žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil, že by snad na dluh něčeho uhradil). Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, a proto [právnická osoba] (právní nástupce [právnická osoba]) ukončila smlouvu ke dni 28. 2. 2019 výpovědí a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 6. 2019 a postoupení bylo žalovanému oznámeno postupitelem. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 5. 8. 2022 předžalobní výzvu k úhradě dluhu. 5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“). 6. Podle § 716 odst. 1 obch. zák. smlouvou o vkladovém účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele a platit z peněžních prostředků na účtu úroky a majitel účtu se zavazuje vložit na účet peněžní prostředky, přenechat jejich využití bance na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou. 7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o vkladovém účtu dle § 716 odst. 1 obch. zák., ve které se [právnická osoba] zavázala zřídit žalovanému běžný korunový účet. Žalovaný se zavázal udržovat na bankovním účtu minimální kreditní zůstatek. Žalovaný svou povinnost udržovat na účtu minimální kreditní zůstatek neplnil, a proto [právnická osoba] smlouvu vypověděla k 28. 2. 2019. Žalovaný, který netvrdil nic jiného, dosud dluží žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., částku 9 351,78 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení dluhu je v souladu se smluvním ujednáním stran i se zákonem. 8. Důvodný je rovněž nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Žalovaný je v prodlení uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výpovědi smlouvy (č. l. 19 spisu), žalobkyně však požaduje úroky z prodlení až od 22. 6. 2019, což je pro žalovaného výhodnější. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 163/2005 Sb. 9. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně prokázala, že zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění dle § 142a o. s. ř., má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady na právní zastoupení advokátem. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení advokátem za dobu do podání žaloby včetně vycházel soud z ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), neboť se jedná o formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyni tak náleží odměna advokáta za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 200 Kč, náhrada hotových výdajů 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. K nákladům řízení byla připočtena i 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 10. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. 11. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. ve zkráceném znění.