16 C 166/2023-24 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 5. 2023 domáhal na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že se žalovaným uzavřel dne 17. 1. 2023 ústní formou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 36 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit dne 15. 4. 2023. Žalovaný však neuhradil ničeho, a je tedy od 16. 4. 2023 v prodlení s úhradou uvedené částky. Žalovaný zápůjčku potvrdil směnkou vlastní dne 17. 1. 2023. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě výzvou ze dne 17. 4. 2023, ani poté však ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobce již v žalobním návrhu sdělil, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy obsaženými ve spisu, a to směnkou vlastní ze dne 17. 1. 2023 (č. l. 10), ze které vyplývá, že k tomuto dni dlužil žalovaný žalobci částku 36 000 Kč a zavázal se tuto částku žalobci uhradit do 15. 4. 2023, dále kopiemi SMS komunikace mezi účastníky (č. l. 11-13) a předžalobní výzvou ze dne 17. 4. 2023 s dokladem o odeslání z téhož dne (č. l. 14-15). 5. Skutkový stav byl tedy zjištěn následovně: Žalobce žalovanému poskytl žalovanému dne 17. 1. 2023 částku 36 000 Kč, kterou se žalovaný písemně zavázal vrátit žalobci do 15. 4. 2023. Na tuto částku však žalobci neuhradil ničeho ani poté, co k tomu byl žalobcem nejdříve opakovaně formou SMS, a poté i písemně vyzván. Ohledně úhrady na dlužnou částku soud vycházel z tvrzení žalobce, které žalovaný nijak nezpochybnil. <i>6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> 8. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Zjištěný skutkový stav soud hodnotil po právní stránce následujícím způsobem: 10. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne platně uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce žalovanému půjčil částku 36 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobci do 15. 4. 2023 Smlouva byla uzavřena ústní formou, ale žalovaný směnkou ze dne 17. 1. 2023 dluh písemně uznal co do důvodu i výše. Soud má tedy za to, že dluh žalovaného vůči žalobkyni trval. Žalovaný, ač byl opakovaně upomínán formou SMS, a následně i písemně, na dluh ničeho neuhradil. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně plateb na dluh nese v tomto případě žalovaný, který však netvrdil, že by na dluh něčeho uhradil. Soud tedy vycházel z tvrzení žalobce. Jelikož tedy žalovaný nadále dluží žalobci na základě platného závazku částku 36 000 Kč, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 11. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Žalovaný se dostal do prodlení, jelikož neuhradil dlužnou částku ve sjednané lhůtě (ve lhůtě uvedené ve směnce), proto ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky přiznal soud žalobci právo na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce byl ve věci zcela úspěšný a má proto nárok na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který úspěch ve věci neměl. Náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 1 440 Kč a náklady zastoupení. Pokud jde o náklady zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně má nárok na odměnu ve výši 7 620 Kč dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 2 540 Kč dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínka). Za uvedené úkony právní služby byla přiznána v souladu s § 13 odst. 3 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Celkem tedy byly žalobci přiznány náklady řízení ve výši 9 960 Kč. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.