18 C 112/2023-28 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným na Okresní soud [obec] dne 27. 1. 2023 domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže specifikováno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobce žalovaný dne 28. 7. 2022 použil ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy na žalobcem provozovaných linkách [anonymizováno]. Při provedené přepravní kontrole se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tímto svým jednáním porušil smluvní přepravní podmínky (dále jen„ SPP“), čímž žalovanému vznikla povinnost uhradit přirážku k jízdnému. Výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu činí částku ve výši 1 500 Kč a je tedy v souladu s § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění nebo § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., v platném znění. Celkem tedy žalovaný dluží žalobci částku ve výši 1 500 Kč, na kterou dosud ničeho neuhradil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobce již v žalobním návrhu sdělil, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 25. 5. 2023. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil. 4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 11-20 spisu. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Podle příslušných ustanovení občanského zákoníku smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení. Jak tedy vyplývá z ustanovení občanského zákoníku, je povinnost cestujícího uhradit za přepravu jízdné. Přepravu pak poskytují především podniky, které jsou k tomuto účelu (obvykle přímo zákonem) zřízeny. Přeprava je zásadně poskytována na základě smlouvy o přepravě, která je u hromadných dopravních prostředků obvykle uzavírána konkludentním jednáním. Základní povinností cestujících je kromě dodržování podmínek, za kterých se přeprava poskytuje i zaplatit cenu přepravy. Při nesplnění těchto povinností je povinen zaplatit i zvláštní peněžitou sankci, která má povahu smluvní pokuty a jejíž podmínky a výše jsou stanoveny přepravními řády. 7. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobcem pověřená osoba při kontrole prokazatelně zjistila, že žalovaný uskutečnil jízdu bez platného jízdního dokladu (o čemž byl vyhotoven zápis o provedené přepravní kontrole), vznikla žalobci vůči žalovanému pohledávka z nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému v celkové výši 1 500 Kč, kterou žalovaný dosud neuhradil. 8. Za tohoto stavu soud proto dospěl k závěru, že žalovaný žalobci dluží částku ve výši 1 500 Kč, proto v rozsahu žalované částky s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení soud žalobě vyhověl. 9. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobce od něj požadoval zaplacení zákonného úroku z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jeho výše je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Úspěšnému žalobci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za elektronický platební rozkaz ve výši 400 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 200 Kč a za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žalobní návrh a kvalifikovaná výzva) 3 x částka 200 Kč, tj. 600 Kč, 3 x RP po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH ve výši 189 Kč, tedy celkem 1 489 Kč. 11. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 12. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi. 13. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění.