18 C 143/2023-22 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným na Okresní soud [obec] dne 11. 1. 2023 domáhá po žalované zaplacení částky v celkové výši 3 040 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže určeno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně je podle § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, v platném znění, cestující, který na výzvu pověřené osoby se neprokáže platným jízdním dokladem a nezaplatil jízdné a přirážku podle Smluvních přepravních podmínek a Tarifu DPmÚL, povinen zaplatit jízdné 1 500 Kč a přirážku 20 Kč. Žalovaná pak použila ke své přepravě vozidlo MHD na žalobkyní provozovaných linkách a při následné kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem: dne 22. 1. 2020 v 14:59 hod. trolejbusem [číslo] s jízdným 20 Kč a dne 9. 3. 2020 v 10:42 hod. trolejbusem [číslo] s jízdným 20 Kč. Žalovaná na uvedené pohledávky ničeho neuhradila. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 29. 8. 2023. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 8-12 spisu. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Podle příslušných ustanovení občanského zákoníku smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení. Jak tedy vyplývá z ustanovení občanského zákoníku, je povinnost cestujícího uhradit za přepravu jízdné. Přepravu pak poskytují především podniky, které jsou k tomuto účelu (obvykle přímo zákonem) zřízeny. Přeprava je zásadně poskytována na základě smlouvy o přepravě, která je u hromadných dopravních prostředků obvykle uzavírána konkludentním jednáním. Základní povinností cestujících je kromě dodržování podmínek, za kterých se přeprava poskytuje i zaplatit cenu přepravy. Při nesplnění těchto povinností je povinen zaplatit i zvláštní peněžitou sankci, která má povahu smluvní pokuty a jejíž podmínky a výše jsou stanoveny přepravními řády. 7. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobkyní pověřená osoba při kontrole prokazatelně zjistila, že žalovaná celkem ve 2 případech uskutečnila jízdu bez platného jízdního dokladu (o čemž byla vyhotovena dohoda s cestujícím), vznikla žalobkyni vůči žalované pohledávka z nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému ve výši 2 x 1 520 Kč (3 040 Kč), kterou žalovaná dosud neuhradila. 8. Za tohoto stavu soud proto dospěl k závěru, že žalovaná žalobkyni dluží částku ve výši 3 040 Kč, proto v rozsahu žalované částky s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení soud vyhověl. 9. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobkyně od ní požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jeho výše je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za elektronický platební rozkaz ve výši 400 Kč a 2 x RP po 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., tedy celkem 600 Kč. 11. Výrok o tom, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 12. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění.