18 C 231/2023-24 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobním návrhem doručeným soudu dne 14. 4. 2023 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 64,59 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč. 2. Dle tvrzení žalobkyně se stal žalovaný držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence s tím, že zároveň mu vznikla i povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný však neplnil svou poplatkovou povinnost a dluží za měsíce květen 2022 až srpen 2022 a listopad 2022 celkovou částku ve výši 675 Kč. Žalobkyně pak požaduje po žalovaném i zákonný úrok z prodlení, který kapitalizovala částkou 64,59 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 5. 10. 2023. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 11-16 spisu. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Podle § 7 odst. 1, 2 zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 7. Podle § 7 odst. 3 uvedeného zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem nebo právnickou osobou, televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. 8. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům, ani na základě výzvy České televize, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení, určeného předpisy práva občanského. 9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Ze zjištěného skutkového stavu a listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný má dluh na poplatcích České televizi za měsíce květen 2022 až srpen 2022 a listopad 2022 v celkové částce 675 Kč. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobkyně od něj požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení, který kapitalizovala částkou 64,59 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč. 12. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, současně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Za účelně vynaložený náklad ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. považuje soud pouze zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Náklady na právní zastoupení advokátem nelze považovat za účelně vynaložené, a to v souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12). Žalobkyně sama spravuje agendu televizních poplatků, následně ji však předává k vymáhání advokátní kanceláři. Pro tento postup však soud neshledává důvody, neboť ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize. S ohledem na množství žalob, které žalobkyně v obdobných věcech podává, je zřejmé, že sepis žaloby v této věci je úkonem spíše administrativním, než úkonem právní služby. Žaloby jsou ve všech sporech obdobné, tzn. formulářové. V tomto konkrétním sporu žalobkyně nemusela a také nevznášela žádné právní argumenty nad rámec formulářové žaloby. Z těchto důvodů proto soud nepovažuje náklady vynaložené na právní zastoupení advokátem za účelně vynaložené, a proto jejich náhradu žalobkyni nepřiznal. 13. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 14. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění.