5 C 229/2022-28 — Okresní soud v Kroměříži

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 9. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 730 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným smlouvu o dodávce pitné vody a odvádění odpadních vod č. 2014 [číslo] pro odběrné místo [obec], [část obce a číslo]. Měření množství dodávané vody bylo sjednáno v článku III výše uvedené smlouvy vodoměrem. Množství odváděné vody odpadní odpovídá množství vody dodané. Dodané množství vody, zjištěné dle stavu vodoměru, bylo účtováno každé pololetí kalendářního roku. Veškeré dodávky a služby byly účtovány v cenách dle ceníku žalobkyně. Žalobkyně vystavila dne 24. 9. 2020 fakturu č. [anonymizováno] [číslo] na částku 7 560 Kč s datem splatnosti dne 8. 10. 2020. Následně byl na ni vystaven dobropis [anonymizováno] [číslo] na částku 1 830 Kč a zápočet č. Z [číslo] na tuto částku. Dlužná částka proto nyní dosahuje výše 5 730 Kč. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu č. 2014 [číslo] o dodávce pitné vody a odvádění odpadních vod a čištění odpadních vod, jejíž součástí byly obchodní podmínky, ve kterých se žalobkyně zavázala dodávat pitnou vodu do odběrného místa [obec], [část obce a číslo] a z tohoto místa rovněž odvádět vodu odpadní. Žalovaný se naproti tomu zavázal hradit vodné a stočné dle platných ceníků, a to dle skutečné spotřeby zjištěné vodoměrem. [příjmení] a stočné mělo být fakturováno žalobkyní vždy jednou za 6 měsíců. Smlouva byla uzavřena počínaje dnem 1. 7. 2014 na dobu neurčitou (viz Smlouva č. 2014 [číslo]). Na základě této smlouvy vystavila žalobkyně žalovanému dne 24. 9. 2020 fakturu č. [anonymizováno] [číslo], kterou ho vyzvala k úhradě částky 7 560 Kč se splatností 8. 10. 2020, a to za vodné a stočné (spotřeba 95 m3) za období od 5. 3. 2020 do 11. 9. 2020 (viz faktura č. [anonymizováno] [číslo]). K této faktuře byl vystaven dobropis – opravná faktura, kterou byla opravena spotřeba na 72 m3 a částka k úhradě byla ponížena o 1 830 Kč, správně tedy měl žalovaný uhradit 5 730 Kč (viz dobropis [číslo] zápočet č. Z [číslo]). Daná období i spotřeba za ně odpovídá i elektronické kartě odběrného místa žalovaného, [obec], [část obce a číslo] (viz elektronická karta odběrného místa). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (viz předžalobní výzva k zaplacení dluhu). <b>Právní posouzení věci</b> 4. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o dodávce vody na dobu neurčitou, a to dle zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, v platném znění, vyhlášky č. 428/2001 Sb., v platném znění a dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Jedná se o smlouvu nepojmenovanou dle § 1746 odst. 2 o.z. Na základě této smlouvy dodávala žalobkyně žalovanému vodu do sjednaného místa ve shora uvedeném období. Ve smlouvě strany sjednaly, že vodné a stočné dle platných ceníků a skutečné spotřeby měřené vodoměrem bude účtováno jednou za šest měsíců. V souladu se smlouvou vyúčtovala žalobkyně vodné i stočné fakturou uvedenou shora. Žalovaný fakturu neuhradil. Nárok žalobkyně na úhradu vodného i stočného je v souladu se smlouvou, a tudíž i se zákonem, a proto soud žalobě vyhověl. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by smlouvu ukončil či že by dlužné částky uhradil. 5. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku z prodlení ode dne 9. 10. 2020 do zaplacení, tedy ode dne následujícího po splatnosti vystavené faktury. Tento nárok shledal soud rovněž důvodným. Žalovaný nehradil sjednané, řádně vyúčtované vodné a stočné. Dnem následujícím po dni splatnosti se dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. a žalobkyni podle § 1970 o.z. počínaje tímto dnem až do zaplacení vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a má proto nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (návrh ve věci samé), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 7. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.