7 C 269/2022-44 — Okresní soud v Kroměříži

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu náhrady škody v odběrném místě [ulice a číslo], [obec] za období od 11. 4. 2019 do 11. 11. 2021 (za 947 dní). Žalovaná dluh písemně uznala dne 14. 4. 2022. 3. Žalované byla dne 21. 3. 2023 na adrese [ulice a číslo] [obec] a na adrese [ulice a číslo] [obec] prostřednictvím justiční stráže doručena žaloba, výzva vyjádřit se k žalobě, vz. 73. Doručenky na č. l. 32 spisu. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Tyto adresy nejsou adresou dle CEO. Žalovaná si nezvolila adresu pro doručování. Adresa trvalého bydliště dle CEO je [obec a číslo], [PSČ] [obec]. 4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 23. 5. 2023. Žalované bylo dne 24. 4. 2023 fikcí na adresu dle CEO do vlastních rukou prostřednictvím pošty doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Současně bylo žalované doručováno i předvolání k jednání vz. 19 na adresy [ulice a číslo] [obec] a na adrese [ulice a číslo] [obec], prostřednictvím pošty. Doručení bylo fikcí dle § 49 odst. 2 o. s. ř. Předvolání na těchto adresách nebylo žalovanou vyzvednuto na poště. 5. Žalovaná se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu; b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu; c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí. 6. V posuzované věci se jedná o spor z titulu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalované, jež mu vznikly z uvedeného titulu. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 910,33 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 725 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, podání žaloby). Dále odměny právního zástupce, advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony á 4 900 Kč, příprava a převzetí zastoupení, účast u jednání dne 23. 5. 2023 2 x RP á 300 Kč, cestovné [obec] [obec] a zpět 140 km, cena PH 45,20 Kč, základní sazba 5,20 Kč. Cestovné celkem 1 149,86 Kč. Ztráta času 4 x 100 Kč 21 % DPH ve výši 2 635,47 Kč. Výrok II. tohoto rozhodnutí. 8. Lhůta k plnění dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.