7 C 280/2023-57 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky shora uvedené s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu náhrady škody. 2. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] (vz. 77 kvalifikovaná výzva) soud žalovaného v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doruční uvedeného usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovaného uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Dne 10. 11. 2023 bylo shora uvedené usnesení doručeno žalovanému do vlastních rukou do datové schránky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dnem 11. 11. 2023 započala žalovanému běžet 30 denní lhůta k vyjádření, která marně uplynula dne 11. 12. 2023. 3. Skutková zjištění a právní závěry. Dne 1. 4. 2022 v 20:59 hodin došlo na dálnici D1 v km [číslo] – v katastru [územní celek], ve směru jízdy na [anonymizováno] k dopravní nehodě, kterou jakožto řidič osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka] (dále jen„ Vozidlo“) způsobil žalovaný. Tento se v místě uzavírky levého jízdního pruhu dostatečně nevěnoval řízení Vozidla, v důsledku čehož narazil levou přední částí Vozidla do odstaveného přípojného vozidla společnosti ředitelství silnic a dálnic, [registrační značka], na kterém se nacházelo namontované světelné dopravní zařízení [anonymizována dvě slova] – Pojízdná uzavírková tabule (dále jen„ Poškozené přípojné vozidlo“). Žalovaný se bezprostředně po Dopravní nehodě podrobil odbornému měření ověřeným dechovým analyzátorem [příjmení] – dechové zkoušce na zjištění přítomnosti alkoholu v dechu – a to s pozitivním výsledkem, kdy žalovanému byla po prvním měření v čase 21:21 hodin naměřena hodnota 1,79 promile alkoholu v dechu a druhým odborným měřením v čase 21:26 hodin byla naměřena hodnota 1,80 promile alkoholu v dechu. Žalobkyně je na základě pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [číslo] odpovědnostním pojistitelem Vozidla. Dopravní nehodu ze dne 1. 4. 2022 a nároky z ní vyplývající žalobkyně ve svém informačním systému eviduje jako pojistnou událost č. 2022 [číslo]. Žalobkyně v souladu s ust. § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vyplatila v souvislosti s Dopravní nehodou následující částky: 1) dne 3. 5. 2022 Poškozené částku ve výši 223 000 Kč představující, z důvodu formy likvidace škodné události tzv. ekonomickou totální škodou, rozdíl mezi obvyklou cenou Poškozeného přípojného vozidla v době Dopravní nehody ve výši 226 000 Kč a hodnotou zbytků Poškozeného přípojného vozidla v celkové výši 3 000 Kč. Obvyklá cena vozidla ve výši 226 000 Kč byla stanovena znaleckým posudkem, [číslo jednací], vypracovaného [jméno] [příjmení], znalcem v oboru ekonomiky pro ceny a odhady motorových vozidel. Výsledná částka pak byla vyplacena bez DPH. 2) dne 9. 5. 2022 Poškozené částku ve výši 46 500 Kč, představující DPH k již dříve vyplacené částce 223 000 Kč. [příjmení] byla vyplacena Poškozené na základě předložených dokumentů o skutečnosti, že není plátcem DPH. 3) dne 2. 6. 2022 [anonymizováno] Moravskoslezského kraje částku ve výši 5 600 Kč, představující náhradu nákladů za zásah HSZ po Dopravní nehodě. Výsledná částka byla stanovena na základě uplatnění ze strany [anonymizováno] 4) dne 2. 6. 2022 Městu [obec] částku ve výši 5.600 Kč, představující náhradu nákladů za zásah [anonymizováno] [obec] po Dopravní nehodě. Výsledná částka byla stanovena na základě uplatnění nároku ze strany [anonymizována dvě slova] kraje. Žalovaný se tak v době Dopravní nehody nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost řízení motorových vozidel. 4. Dle ust. § 2 písm. f) Zákona: „Pro účely tohoto zákona se rozumí pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje.“ 5. Dle ust. § 10 odst. 1 písm. i) Zákona, ve znění účinném od 1. 1. 2021:„ Pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.“ 6. Žalobkyně má proti žalovanému v souladu s ust. § 10 odst. 1 písm. i) ve spojení s ust. § 2 písm. f) Zákona právo na náhradu toho, co za něj plnila, tj. částky ve výši 280 700 Kč, neboť žalovaný byl v době Dopravní nehody pod vlivem alkoholu, přičemž se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost řízení motorového vozidla. 7. Dne 4. 5. 2022 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění s žádostí o úhradu dlužné částky ve výši 223 000 Kč, a to nejpozději do 25. 5. 2022. Na dlužnou částku žalovaný částečně plnil, když platby žalobkyně zohlednila při výpočtu zákonného úroku z prodlení s ohledem na výši dlužné částky po započtení platby žalovaného. Ke dni podání žaloby však celou dlužnou částku žalovaný nezaplatil. Na předžalobní výzvu nereagoval. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný nevyjádřil ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně proběhla dnem 11. 12. 2023, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaný nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu; b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu; c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází. 9. V posuzované věci se jedná o spor z titulu náhrady škody, regresní právo žalobkyně vyplývající ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaný uznal nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. Výrok I. tohoto rozhodnutí. 10. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 552,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 285 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 205 700 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 320 Kč ve výši 5 947,20 Kč II. tohoto rozhodnutí. 12. Lhůta k plnění je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 13. Povinnost hradit náklady