10 C 11/2024-56 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedených částek společně se zákonným úrokem z prodlení a úhrady nákladů řízení, které vyčíslila na 8 640,80 Kč. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .cz uzavřela dne 12. 1. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 13 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit dle sjednaných podmínek. Součástí ujednání byl i sazebník a všeobecné obchodní podmínky. Dále se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. V návrhu dále žalobkyně uvedla, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Vycházela zejména z tvrzení žalovaného před poskytnutím úvěru a z jím předložených podkladů. Osobu žalovaného rovněž lustrovala v relevantních databázích. Úvěr žalovanému poskytla bezhotovostně prostřednictvím bankovního převodu na jím uvedený účet, a to dne 12. 1. 2022 ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 510 Kč a dále si objednal zpoplatněné volitelné služby, konkrétně „Klidné spaní“ (poplatek 1 210 Kč) a „Informační SMS servis“ (poplatek 319 Kč). Žalovaný celkem třiadvacetkrát požádal o odklad splatnosti úvěru dohromady o 305 dní, splatnost tedy nastala dne 13. 12. 2022. Na jistinu dluhu žalovaný nic nezaplatil. Žalobkyně dodala, že pokud soud nebude mít za prokázané, že žalovaný žalobkyni dluží uvedené částky z titulu sjednané úvěrové smlouvy, požaduje přiznání alespoň poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet žalobkyně jistinu dluhu převedla. Předžalobní výzvu žalobkyně zaslala žalovanému dne 11. 9. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud mu doručil žalobu a výzvu k vyjádření do jeho datové schránky, a to fikcí dne 22. 3. 2024. Současně soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve této lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí [§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)]. Tutéž výzvu soud adresoval také žalobkyni. Účastníci se v tomto směru nijak nevyjádřili, soud proto ve věci v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž nařizoval jednání, přitom vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise.3. K tomu lze dodat, že soud rovněž žalobkyni vyzval, aby písemně doplnila tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké konkrétní informace získala o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a aby označila důkazy k prokázání svého tvrzení. Ani na tuto výzvu ovšem žalobkyně nereagovala.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Dne 12. 1. 2022 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s postupným čerpáním, kterou žalobkyně žalovanému umožnila čerpat úvěrový rámec ve výši 13 000 Kč. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním, RPSN činilo 1732,08 % a jednorázová výše splátky při čerpání celého úvěrového limitu činila 16 649 Kč. Datum splatnosti bylo 11. 2. 2022 a výše poplatku za sjednání úvěru činila 3 510 Kč. V rámci volitelných služeb si žalovaný zvolil službu „Klidné spaní“ po 110 Kč měsíčně a „Informační SMS servis“ po 29 Kč měsíčně. Úvěr ve výši 13 000 Kč žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě dne 12. 1. 2022 (smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním na č. l. 13-14, popis základních vlastností spotřebitelského úvěru na č. l. 25-26, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli na č. l. 42). Žalovaný se zavázal splatit vyčerpanou část úvěru spolu s poplatkem za vybrané volitelné služby a poplatkem za sjednání úvěru dle sazebníku. Totožnost žalovaného byla ověřena dle občanského průkazu (kopie OP na č. l. 43-44) a též prostřednictvím přímého náhledu na jeho bankovní účet (autorizace ověření totožnosti na č. l. 27). Smlouva se řídí všeobecnými obchodními podmínkami (č. l. 15-17) a sazebníkem (č. l. 21-22). Při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele postupuje žalobkyně dle předloženého interního dokumentu (obecné principy posuzování a filozofie společnosti na č. l. 30-32). Konkrétně při posuzování úvěruschopnosti v daném případě žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a zaznamenaných na výpisu o posouzení úvěruschopnosti (č. l. 33) a na listině nazvané identifikované příjmy (č. l. 38-41). Dne 11. 9. 2023 žalobkyně zaslala žalovanému doporučeně výzvu k úhradě před podáním žaloby (č. l. 45-46).6. Žalobkyně podle soudu neprokázala, že by náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. K žalobě doložila pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a jeho identifikované příjmy, které měl žalovaný doložit prostřednictvím bankovního výpisu. Z těchto listin však plynou pouze dále nijak neověřené a nedoložené informace, dle kterých žalovaný žije s dalšími třemi členy domácnosti, výše jeho pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 5 000 Kč, výše výdajů na bydlení 5 300 Kč, neměl žádné další nezbytné výdaje a ostatní výdaje 2 000 Kč. Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem byla 60 000 Kč. Podle žalobkyně měl žalovaný disponovat příjmem 52 600 Kč, s rezervou pro výdaje 600 Kč a s minimálními výdaji 5 127 Kč. Z identifikovaných příjmů, které měla žalobkyně zjistit z bankovního výpisu z účtu žalovaného, který ovšem soudu nedoložila, měla dokonce vyplývat výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 218 610 Kč. Takový závěr je ovšem zjevně absurdní, neboť při takových příjmech nedává logiku, aby měl žalovaný potřebu sjednat si spotřebitelský úvěr 13 000 Kč. Uvedené svědčí o nedůslednosti při prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Soud opakuje, že žalobkyně kromě výše uvedených listin nedoložila žádné důkazy, a je tedy zřejmé, že řádně neověřovala a nezjišťovala výdaje žalovaného a jeho skutečné majetkové poměry. Vycházela pouze z jeho tvrzení. Žalobkyně měla věnovat prověřování majetkové situace žalovaného daleko více pozornosti.7. Ostatní doložené listinné důkazy soud nehodnotil, protože neměly pro posouzení věci význam.8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. Dle