10 C 143/2024-102 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 103 678, 45 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 75,30 Kč a kapitalizovaného úroku 2 266,43 Kč, společně s příslušenstvím vymezeným výše. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .), uzavřela s žalovaným dne 9. 6. 2021 Smlouvu o půjčce na konsolidaci č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 121 000 Kč. Žalovaný měl zápůjčku vrátit ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 1 397 Kč, úrokovou sazbu si strany ujednaly ve výši 3,80 % ročně a žalovaný se též zavázal hradit další případné poplatky dle smlouvy a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný zápůjčku nesplácel řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto pohledávku ke dni 9. 8. 2023 zesplatnila. Následně pohledávku smluvně postoupila na žalobkyni (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2023). Žalovaný od postoupení pohledávky na dluh ničeho neuhradil.2. Soud žalovanému zaslal žalobu na adresu jeho bydliště, ten se k ní však nevyjádřil. Dne 23. 7. 2024 bylo žalovanému doručeno (zásilku si osobně převzal) předvolání k prvnímu jednání na 13. 8. 2024, v jehož rámci byl žalovaný poučen o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaný se k prvnímu jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, k věci se nevyjádřil a zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání.3. Podle § 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odstavce třetího citovaného ustanovení rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.4. Žalovanému byla doručena žaloba. K prvnímu jednání nařízenému na 13. 8. 2024 se žalovaný bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, ač předvolání k jednání spolu s poučením o následcích nedostavení se mu bylo doručeno více než 10 dnů přede dnem konání jednání (dne 23. 7. 2024). Žalobkyně navrhla, aby bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání.5. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky uvedené v § 153b odst. 1 o. s. ř., soud pokládal tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě rozhodl rozsudkem pro zmeškání.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 31 058,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 4 184 Kč a dále z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – (dále jen „a. t.”). Advokátovi tedy náleží 5 260 Kč (viz § 7 bod 5 a. t.) za každý ze čtyř úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání před soudem dne 13. 8. 2024) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dohromady 22 240 Kč. Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH (§ 14a odst. 1 a. t.), proto se odměna zvyšuje o tuto daň ve výši 21 % z posledně uvedené částky, konkrétně o 4 670,40 Kč.7. Soud oproti tomu nepřiznal advokátovi žalobkyně odměnu požadovanou za dva další úkony právní služby, konkrétně za písemné podání ve věci samé ze dne 19. 6. 2024, tj. doplnění žaloby o skutková tvrzení a důkazy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a za vyjádření ze dne 10. 6. 2024, ve kterém zástupce žalobkyně k výzvě soudu sdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Obě tato vyjádření sice zástupce učinil po předchozích výzvách soudu, ale nesouhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání není možné podřadit pod žádný z úkonů právní služby dle § 11 odst. 2 a 3 a. t. (k tomu srov. např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 4. 2021, č. j. 14 VSOL 116/2021-75, či na něj odkazující rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2024, č. j. 55 Ad 2/2022-90, a ze dne 28. 2. 2024, č. j. 31 A 94/2023-213), tedy ani pod úkon, za který by náležela jedna polovina mimosmluvní odměny (v tomto případě 2 630 Kč, jak požadoval zástupce žalobkyně). Jde pouze o jednoduché a stručné vyjádření, opírající se o to, že žalovaná částka není bagatelní a zástupce žalobkyně je připraven se jednání zúčastnit.8. Co se týče doplnění žaloby o tvrzení k posuzování úvěruschopnosti žalovaného, případně o doložení dalších důkazů v tomto směru, je soud přesvědčen, že nejde o úkon účelně vynaložený, za který by měl odměnu přiznat. Je si vědom, že žalobkyně takto žalobu doplnila na předchozí výzvu soudu, jak bylo naznačeno výše, ale bylo tomu tak právě proto, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu tato tvrzení vůbec neobsahoval, ačkoli si je žalobkyně dobře vědoma, že jsou ve věcech spotřebitelských úvěrů důležitá. Soudu přitom není jasné (a žalobkyně to ani nijak nezdůvodňuje), proč tvrzení k posuzování úvěruschopnosti (a jim odpovídající listinné důkazy) neobsahuje už samotná žaloba, ale žalobkyně je soudu sdělí až následně k výzvě. Žalobkyně tak ostatně postupuje běžně v desítkách či stovkách případů, jak je soudu známo z úřední činnosti. Podle soudu žalobkyni nic nebrání uvést všechny rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání odpovídající důkazy již v žalobě (návrhu na vydání EPR). Postup, při kterém tak činí až na následnou (typizovanou) výzvu soudu, a to rovněž v zásadě typizovaným způsobem, kdy tato její doplnění žaloby obsahují obdobnou argumentaci, vzbuzuje dojem, že jde o postup konaný právě jen za účelem případného zvýšení odměny zástupce žalobkyně přiznané soudem.9. Náklady řízení je žalovaný povinen v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. nahradit k rukám zástupce žalobkyně.10. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 o. s. ř.