10 C 24/2024-37 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím, dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 778 Kč, smluvní pokuty ve výši 516 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 1 065 Kč a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že dne 9. 11. 2023 poskytla žalovanému na základě jeho žádosti z téhož dne spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč, který byl splatný dne 3. 12. 2023. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to formou preskóringu, na základě jeho doložených příjmů a jím sdělených výdajů, a též s přihlédnutím k míře jeho zadlužení. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky včetně sjednaného poplatku 1 065 Kč nevrátil, proto mu byly odeslány dvě upomínky, za které si žalobkyně účtuje 450 Kč a 650 Kč. Jelikož žalovaný ani poté nereagoval, pověřila žalobkyně vymáháním pohledávky inkasní společnost, náhrada nákladů na toto pověření činí 1 500 Kč. Žalobkyně dále požadovala další náklady spojené s vymáháním pohledávky – náklady na upomínání formou SMS a e-mailů, které si účtovala v souladu s příslušnými ustanoveními úvěrové smlouvy. Žalobkyně si rovněž nárokovala sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 4. 12. 2023 do 26. 2. 2024, tj. 516 Kč. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému i předžalobní upomínku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Zásilka obsahující žalobu a výzvy k vyjádření byla žalovanému vhozena do domovní schránky dne 4. 4. 2024.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.4. Závěr o skutkovém stavu:5. Žalovaný požádal žalobkyni o úvěr ve výši 6 000 Kč, přičemž před uzavřením smlouvy o úvěru mu byly poskytnuty předsmluvní informace o výši úvěru, době jeho trvání, úroku, poplatku, důsledcích prodlení atp. Před poskytnutím úvěru si žalobkyně od žalovaného vyžádala fotokopii jeho občanského průkazu a provedla lustraci v Centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem. Měla k dispozici jeho výplatní pásky za červen až srpen 2023. Dále má ve vztahu k žalovanému zaznamenáno, že výše jeho měsíčního příjmu je 39 939 Kč, nemá nezaopatřené děti, má výdaje na bydlení 6 694 Kč, na energie 0 Kč, osobní výdaje 5 725 Kč, jiné půjčky 13 000 Kč. Žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku, v registru úvěrů bylo zjištěno, že má napůjčováno 132 798 Kč a zbývá mu uhradit 271 680 Kč, přičemž má pět otevřených smluv. Dne 4. 9. 2023 provedl žalovaný ze svého bankovního účtu ověřovací platbu ve výši 1 Kč ve prospěch účtu žalobkyně. Následně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 9. 11. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč, a to na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě. To podle potvrzení o platbě učinila ještě téhož dne. Ve smlouvě byly sjednány úroky z úvěru 39 % ročně, jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru 1 065 Kč, doba splatnosti 21 dnů. Pro případ prodlení byla sjednána náhrada všech nákladů, které vzniknou žalobkyni, dále úroky z prodlení a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně dále užívá interní tabulky obsahující rozpis účelně vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky – 1. upomínka 450 Kč, 2. upomínka 650 Kč, 3. upomínka 1 500 Kč, jeden e-mail 31 Kč, jedna SMS 33 Kč, jeden hovor 40 Kč. Shodná výše byla uvedena i ve smlouvě o úvěru. Pokud jde o žalovaného, má žalobkyně zaznamenány tyto položky – 1. upomínka za 450 Kč ze dne 11. 12. 2023 (byla doložena), 2. upomínka za 650 Kč ze dne 27. 12. 2023 (byla doložena), 3. upomínka-předání k inkasu za 1 500 Kč ze dne 4. 1. 2024 (doložena včetně poštovního podacího lístku z téhož dne), 35 x SMS (1 155 Kč) od 4. 12. 2023 do 4. 1. 2024, 33 x e-mail (1 023 Kč) od 6. 12. 2023 do 4. 1. 2024; celkem 4 778 Kč.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“14. Právní posouzení věci:15. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši celkem 6 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle názoru soudu se v daném případě nejednalo o řádné prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet.16. Soud je přesvědčen, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Její postup neodpovídá zákonným požadavkům (viz výše). Přestože žalobkyně (alespoň v krátkodobém horizontu) znala p