10 C 47/2024-90 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 127 388,37 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 26. 2. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit ve 108 pravidelných měsíčních splátkách po 2 783 Kč spolu s úrokem ve výši 9,60 % ročně, poplatkem za poskytnutí úvěru 2 000 Kč a případnými dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku žalobkyně. V případě porušení podmínek smlouvy se žalovaný zavázal vedle úroku z úvěru platit navíc také úrok z prodlení z nesplacené částky v zákonné výši. Pro případ prodlení dlužníka (prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení se splacením více než dvou splátek) si strany sjednaly právo věřitele prohlásit úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný byl v prodlení s úhradou splátek opakovaně, naposledy s více než dvěma splátkami. Žalobkyně jej opakovaně upomínala, ale bez úspěchu. Úvěr proto ke dni 2. 4. 2023 zesplatnila. Dlužnou částku představuje podle žalobkyně jistina 124 700,51 Kč, poplatky 2 687,86 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 8 080,2 Kč (9,6 % ročně z částky 124 700,51 Kč ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tj. od 3. 4. 2023, do 30. 11. 2023) a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12 573,9 Kč (15 % ročně z částky 127 388,37 Kč od 3. 4. 2023 do 30. 11. 2023). Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z částky 127 388,37 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení a smluvní úrok 9, 6 % ročně z částky 124 700,51 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení. Dne 21. 11. 2023 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, ani na tu ovšem nereagoval a dluh nezaplatil.2. Žalobkyně dále konstatovala, že před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím jím poskytnutých informací uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru a z transakčních pohybů na jeho osobním účtu. Podotkla, že účelem úvěru byla konsolidace v minulosti poskytnutých úvěrů, tj. úplné splacení předešlých úvěrů a jejich sloučení do jednoho nového. Žalobkyně porovnávala měsíční příjmy žalovaného s jeho výdaji a s výší úvěrové splátky. Zohlednila všechny jeho závazky a prověřila veřejné rejstříky a registry; z nich přitom nevyplynulo, že by žalovaný nemohl úvěr splácet. Na výzvu soudu k úvěruschopnosti doplnila, že vycházela z průměrného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 18 000 Kč, což žalovaný doložil výpisy z účtu. Zopakovala, že lustrace žalovaného v příslušných rejstřících (insolvenční rejstřík, CBCB, interní evidence klientů) nepřinesly k jeho osobě negativní poznatky. Z rejstříku CBCB zjistila, že v době poskytnutí úvěru měl žalovaný jiný úvěr u žalobkyně ve výši 150 000 Kč s měsíční splátkou 3 500 Kč; tento úvěr byl zkonsolidován. Měsíční splátka se přitom snížila na 2 783 Kč. Podle žalobkyně tedy disponoval žalovaný po odečtení uvedené splátky minimálně 15 217 Kč k pokrytí svých nákladů na živobytí. Výdaje žalovaného stanovila žalobkyně na základě jím uvedených dat a dle svého interního ekonomického modelu, který pracuje se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů včetně normativních nákladů na bydlení. S odkazem na judikaturu uzavřela, že úvěruschopnost žalovaného posoudila řádně a dostatečně. Také dodala, že žalovaný dosud zaplatil celkem 178 643,14 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu; zásilka mu byla vhozena do domovní schránky dne 10. 4. 2024. Soud se také pokusil informovat žalovaného o zahájení řízení neúspěšně telefonicky, žalovaný jinou adresu nesdělil ani v návaznosti na e-mail, který mu soud rovněž zaslal.4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.5. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:6. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že ji uzavřela žalobkyně s žalovaným dne 26. 2. 2018. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky a další poplatky. Výše měsíční splátky činila 2 783 Kč (poslední splátka 2 054 Kč), úroková sazba 9,60 % ročně a RPSN 10,47 %. Splátky byly splatné vždy 15. den každého kalendářního měsíce, počínaje 15. 3. 2018. Úvěr byl veden na účtu č. , č. účtu, . Účelem úvěru byla konsolidace jiného úvěru sjednaného mezi účastníky ve výši 149 930 Kč, zbytek prostředků mohl žalovaný použít dle svého uvážení, vyplacen mu měl být dle smlouvy do 14. 3. 2018. Žalovaný též svým podpisem stvrdil, že vzájemná práva a povinnosti se řídí rovněž všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem žalobkyně, tyto dokumenty byly součástí smlouvy. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 28. 1. 2019 dále vyplynulo, že účastníci se dohodli na změnách splácení úvěru tak, že od února 2019 byly splátky úvěru splatné vždy k 20. dni v měsíci s tím, že případnou poslední splátku zaplatí žalovaný ve výši 2 123,84 Kč v listopadu 2025. Dalším dodatkem ze dne 4. 10. 2019 si strany ujednaly odložení pravidelných měsíčních splátek pro období od 21. 10. 2019 do 19. 11. 2019 včetně.7. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od 26. 2. 2018 do 31. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 148 445 Kč dne 26. 2. 2018, a to v souladu se smlouvou o úvěru na úvěrový účet předchozího (konsolidovaného) úvěru poskytnutého žalobkyní. Téhož dne pak čerpal zbytek úvěru ve výši 51 555 Kč, a to na svůj účet č. , č. účtu, .8. Výzvou ze dne 1. 3. 2023 vyzvala žalobkyně naposledy žalovaného k úhradě dluhu ve výši 11 031 Kč, a to do 2. 4. 2023; současně ho upozornila na možnost zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 2. 4. 2023 žalobkyně žalovaného informovala o okamžité splatnosti celého dluhu od uvedeného data (v celkové výši 127 589 Kč).9. Z tabulky označené jako „podklady pre súdne konanie“ ze dne 7. 12. 2023 bylo zjištěno, že úvěr 200 000 Kč byl žalovanému poskytnut dne 26. 2. 2018 a žalovaný dosud na svůj dluh zaplatil celkem 178 643,14 Kč (veškeré úhrady žalovaného).10. Z výpisů z účtu žalovaného za období od února 2017 do ledna 2018 soud zjistil, že konečné zůstatky zde byly převážně záporné, vyjma července 2017 (konečný zůstatek 2 852,46 Kč), října 2017 (zůstatek 3 094,88 Kč) a ledna 2018 (zůstatek 5 678,81 Kč). Žalovaný měl v každém ze sledovaných měsíců příjem od společnosti , právnická osoba, v rozmezí od cca 8 000 Kč do zhruba 20 000 Kč. Pravidelné výdaje na bydlení se z výpisů nepodávají, větší a pravidelné transakce jsou pouze výběry hotovosti z bankomatu.11. Z výzvy ze dne 20. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalovaného vyzval zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky, přičemž ho upozornil na její možné soudní vymáhání. Tuto výzvu odeslal žalovanému podle podacího archu následujícího dne.12. Z dalších listinných důkazů soud nezjistil pro rozhodnutí podstatné skutečnosti.13. Závěr o skutkovém stavu:14. Dne 26. 2. 2018 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru (ve znění pozdějších dodatků), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a dalšími poplatky. Výše měsíční splátky činila 2 783 Kč, úroková sazba 9,60 % ročně a RPSN 10,47 %. Splátky byly splatné vždy 20. den každého kalendářního měsíce. Úvěr byl veden na účtu č. , č. účtu, . , adresa, 445 Kč byl konsolidován jiný úvěr žalovaného u žalobkyně (z ledna 2018), zbytek ve výši 51 555 Kč vyplatila žalobkyně žalovanému dne 26. 2. 2018.15. Před uzavřením smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost na základě informací získaných od žalovaného. Vycházela z průměrného příjmu žalovaného 18 000 Kč, který si ověřila z výpisů z účtu žalovaného. Výdaje na živobytí vypočítala žalobkyně za využití blíže nespecifikovaných statistických údajů, aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, a stanovila je na 6 080 Kč. Dále žalovaného lustrovala v insolvenčním rejstříku, systému CBCB a v interní evidenci kli