10 C 80/2024-40 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení 50 174 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně (původní věřitelka), společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovanou dne 29. 2. 2020 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit tuto částku spolu s úroky v jednadvaceti měsíčních splátkách po 3 128 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, od 29. 11. 2021 tak měla původní věřitelka v souladu se smlouvou možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky zaplatila žalovaná na dluh celkem 15 500 Kč, poté již ničeho. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023.3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, neboť s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Původní věřitelka ověřovala tyto informace z výměru důchodu, výplatních pásek a potvrzení o příjmu. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že žalovaná není v insolvenci. Žalovaná uvedla, že je ve starobním důchodu, měsíční příjem má ve výši 6 920 Kč, žije ve vlastním bytě, nemá vyživovací povinnost k jiné osobě a nemá sjednané jiné úvěry či půjčky. Tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě ze dne 29. 2. 2020.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač si zásilku s žalobou a s výzvou k vyjádření osobně převzala dne 5. 6. 2024.5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanou soud vyzval, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:7. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 29. 2. 2020 soud zjistil, že původní věřitelka vycházela z pravidelného měsíčního příjmu žalované 6 920 Kč, za její výdaje považovala 2 000 Kč. Žalovaná uvedla, že je rozvedená, nevyživuje žádnou osobu, je ve starobním důchodu, je vyučená, nemá auto a bankovní účet, bydlí v bytě, který má ve spoluvlastnictví a nemá zápůjčku u jiné společnosti. Podle zákaznické karty doložila žalovaná k žádosti dvě výplatní pásky za období leden a únor 2020 a výměr důchodu ze dne 4. 3. 1990. Žalobkyně tyto ani jiné dokumenty soudu nepředložila.8. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 29. 2. 2020 bylo prokázáno, že se na jejím základě původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce celkem 65 674 Kč (včetně služby doplňkového pojištění), to vše v jednadvaceti měsíčních splátkách po 3 128 Kč (poslední splátka 3 114 Kč). Zápůjční úrokovou sazbu strany ujednaly ve výši 77,4 %, RPSN činila 119,65 %.9. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na pohledávku uhradila v období od 13. 3. 2020 do 12. 5. 2022 celkem 15 500 Kč.10. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne ze dne 21. 9. 2023, což bylo doloženo též přílohou k této smlouvě (seznamem postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky oznámila původní věřitelka žalované dopisem ze dne 29. 9. 2023, odeslaným poté žalobkyní dne 27. 10. 2023 na kontaktní adresu žalované ze smlouvy.11. Předžalobní výzvu žalobkyně odeslala žalované dne 15. 2. 2024.12. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně (původní věřitelka) náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované.13. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:14. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úroky a dalšími poplatky. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.21. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“22. Právní posouzení věci:23. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně (původní věřitelky) jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaná schopná poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo.24. Soud především podotýká, že žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených příjmů a výdajů žalované v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Ze zákaznické karty nevyplývá, že tvrzené výdaje žalované byly jakkoli ověřovány (např. doložením nákladů za bydlení apod.). Navíc původní věřitelka vycházela z toho, že veškeré měsíční výdaje žalované jsou pouze 2 000 Kč, což je částka, která se soudu jeví jako nepřiměřeně nízká. Je otázkou, zda by taková částka mohla žalované stačit k pokrytí veškerých výdajů na její