10 C 85/2024-51 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 13 900 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku spolu s úrokem 2 800 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 5 600 Kč. Celkovou částku měl žalovaný hradit v 60 týdenních splátkách po 420 Kč, počínaje dnem , datum, . Žalovaný na dluh zaplatil celkem 12 300 Kč, poslední platbu učinil , datum, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací a dokladů požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou a měl příjem ve výši 18 184 Kč, své celkové běžné měsíční výdaje vyčíslil na 10 445 Kč. Podle žalobkyně mu tak zbýval dostatek prostředků na splátky úvěru. Původní věřitelka ověřila majetkovou situaci žalovaného z výplatních pásek, pracovní smlouvy či jiné dohody a příjmového pokladního dokladu. Žalovaný dále uvedl, že žije v nájmu, nemá kreditní kartu nebo půjčku (zápůjčku) u jiné společnosti. Původní věřitelka žalovaného lustrovala v insolvenčním rejstříku, v němž neměl záznam. Tyto informace zaznamenala v kartě zákazníka ze dne , datum, .4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobu mu soud zaslal na shora uvedenou doručovací adresu, kterou žalovaný telefonicky potvrdil jako místo svého faktického bydliště (viz úřední záznam na č. l. 35); zásilku si převzal dne , datum, .5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:7. Z žádosti o spotřebitelský úvěr (karty zákazníka) ze dne , datum, soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, přičemž uvedl, že má partnerku, žije v nájmu v , Anonymizováno, , v domácnosti s ním žije jedno nezaopatřené dítě a jedna další nezaopatřená osoba, je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, na částečný úvazek a na dobu určitou s čistým měsíčním příjmem 18 184 Kč. Výdaje žalovaný vyčíslil na 10 445 Kč (třetina nájemného 10 335 Kč, tj. 3 445 Kč, osobní výdaje 7 000 Kč). Z žádosti vyplývá, že žalovaný předložil výplatní pásky, dohodu o provedení práce a příjmový pokladní doklad. Tyto dokumenty žalobkyně soudu doložila, přičemž z dohody o provedení práce a výplatních pásek vyplývá, že žalovaný byl u výše jmenované společnosti zaměstnán od , datum, do , datum, na pozici „sprayer“, jeho průměrná měsíční čistá mzda odpovídala výše uvedenému údaji. Z příjmového pokladního dokladu soud zjistil, že dne , datum, přijal p. , jméno FO, od p. , Anonymizováno, nájem za prosinec 2020 ve výši 10 335 Kč za dům , adresa, .8. Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne , datum, bylo prokázáno, že se na jejím základě původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu 14 000 Kč, úrok 2 800 Kč, administrativní poplatek 2 800 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 5 600 Kč (celkem 25 200 Kč), to vše v 60 týdenních splátkách po 420 Kč. RPSN činila 206,15 %.9. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, .10. Předžalobní výzvu ze dne , datum, žalobkyně odeslala žalovanému dne , datum, .11. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně (původní věřitelka) náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalovaného.12. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:13. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.20. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“21. Právní posouzení věci:22. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 14 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaný schopný poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo.23. Soud především podotýká, že žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených výdajů žalovaného v době před uzavřením smlouvy o úvěru, vyjma