12 C 129/2024-77 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 4. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 12 941,62 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 329,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 122,24 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 941,62 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky 802,38 Kč, a dále náhrady nákladů řízení.2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., uzavřela s žalovanou dne 30. 6. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřitelce částku 15 000 Kč spolu s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč v měsíčních splátkách po 1 992 Kč, konečná splatnost úvěru připadla na 30. 8. 2023. Žalovaná dlužnou částku v plné výši neuhradila, tím jí vznikla povinnost zaplatit sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaná na dluh uhradila částku 4 000 Kč. Žalobkyně kromě neuhrazené části jistiny ve výši 12 941,62 Kč s úrokem a úrokem z prodlení požaduje zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutu 802,38 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023, což bylo žalované oznámeno. Po postoupení pohledávky již žalovaná neuhradila ničeho.3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že schopnost žalované splácet úvěr byla její právní předchůdkyní ověřena na základě vyplněné žádosti o úvěr, ve které žalovaná uvedla své údaje (mimo jiné příjmy, výdaje, zaměstnání). Právní předchůdkyni byly předloženy výplatní pásky a změna pracovní smlouvy.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu.5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky.6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:7. Původní věřitelka a žalovaná podepsaly dne 30. 6. 2022 smlouvu o úvěru (č. l. 16 spisu), na základě které původní věřitelka poskytla žalované částku 15 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem na smlouvě o úvěru. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit celkovou částku 27 888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč.8. V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru (č. l. 14 spisu) žalovaná uvedla, že má příjem ze zaměstnání ve výši 19 036 Kč, jiné příjmy nemá, výdaje má celkem ve výši 8 000 Kč měsíčně, bydlí v nájmu, je rozvedená, nemá vyživované děti. Žalobkyně soudu doložila výplatní lístky za měsíce duben a květen 2022, průměrná čistá měsíční mzda dle těchto lístků byla 19 090 Kč. Dále byla předložena listina nazvaná změna pracovní smlouvy, ze které vyplývá, že pracovní poměr dle pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a zaměstnavatelem , jméno FO, ČR a.s. dne 26. 11. 2021 se sjednává na dobu určitou do 31. 12. 2022 (č. l. 70-71 spisu). Jiné listiny k prokázání skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované, žalobkyně nepředložila.9. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 (č. l. 33 spisu) a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem , právnická osoba, . ze dne 2. 1. 2024, který byl odeslán dne 3. 1. 2024 (č. l. 18-19 spisu).10. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.11. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované.12. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Původní věřitelka , právnická osoba, . poskytla žalované na podkladě smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dopisem ze dne 2. 1. 2024, který byl žalované odeslán doporučeně dne 3. 1. 2024, bylo postoupení pohledávky oznámeno žalované a žalovaná byla rovněž vyzvána, aby dlužnou částku uhradila. Původní věřitelka náležitě nezjišťovala a neposuzovala úvěruschopnost žalované.13. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.19. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (