16 C 218/2023-28 — Okresní soud v Kroměříži

1. Řízení ve věci bylo zahájeno dne 6. 11. 2023, a to podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném částky 2 110,90 Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. K odůvodnění své žaloby uvedla, že na základě objednávky ze dne 12. 4. 2022 na vývoz jímky na adrese [anonymizována dvě slova] byla žalobkyní dne 28. 4. 2022 vystavena faktura na částku 2 110,90 Kč se splatností 25. 5. 2022. Tato faktura nebyla žalovaným uhrazena, a to ani po opakovaném upomínání ze strany žalobkyně. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána 22. 6. 2023. 2. Žalovaný byl vyzván k vyjádření k žalobě, a to usnesením ze dne 28. 12. 2023, č. j. 16 C 218/2023-20, zaslaným na aktuální trvalou adresu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil zvláštní doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, žaloba s výzvou k vyjádření však byla žalovanému zaslána rovněž na zjištěnou adresu faktického bydliště. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagovali. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u obou účastníků předpokládal, že nemají žádné námitky. 4. Skutkový stav byl zjištěn následovně: 5. Dne 12. 4. 2022 si žalovaný objednal u žalobkyně vývoz jímky. Ten byl následně žalobkyní vyúčtován fakturou [číslo] ze dne 28. 4. 2022 na částku 2 110,90 Kč, se splatností 25. 5. 2022. Žalovaný byl následně opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, a to upomínkami ze dne 2. 6. 2022 a 30. 6. 2022, předžalobní upomínka mu byla zaslána dne 22. 6. 2023. 6. Podle ustanovení § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. 7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Soud považuje za prokázaná tvrzení, jež jsou v žalobě uvedena a specifikována shora, a žalobě vyhověl, neboť účastníci uzavřeli smlouvu o dílo podle občanského zákoníku, avšak žalovaný dosud neuhradil vyfakturovanou cenu za dílo. Žalobkyně má tedy nárok na úhradu dlužné částky, a to včetně úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti faktury. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 861 Kč. 10. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni výše uvedenou částku s příslušenstvím a uhradit jí náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.