16 C 54/2024-43 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou dne 4. 4. 2024 domáhala na žalované zaplacení částky 5 075 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozhodnutí a náhrady nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 26. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v souvislosti s úvěrem částku 3 575 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 218 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 27,48 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 500 Kč a částku za službu konformního a flexibilního splácení ve výši 1 857 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 26 týdenních splátkách po 330 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 26. 4. 2022. Žalovaná nehradila řádně a včas. Ke dni 19. 11. 2022 činila dlužná jistina částku 3 144,10 Kč a dlužný poplatek 1 930,90 Kč. Od zavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradila žalovaná celkem 3 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 27. 9. 2023, postoupení bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k nápravě, avšak neúspěšně.2. V návrhu žalobkyně uvedla, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalované především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace pak byly zaznamenány v kartě zákazníka a byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Žalobkyně byla vyzvána, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké získala konkrétní informace o schopnosti žalované úvěr splácet, a označila důkazy k prokázání těchto tvrzení.3. K výzvě soudu žalobkyně v doplnění žaloby (č.l. 46-37) uvedla, že situace žalované byla ověřována na základě složenek za období 09, 10/2021, současně byl žalovaná ověřena ve veřejné dostupném insolvenčním rejstříku. Žalovaná uvedla, že má stálý příjem financí ze státní podpory, její měsíční příjem činí 11 195 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti. Původní věřitelka dospěla po ověření předložených dokladů a tvrzení žalované k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostačující.4. Usnesením ze dne 30. 4. 2024 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště. Z ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou adresu, kde jí byla zásilka dne 20. 5. 2024 vhozena do domovní schránky. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř.5. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:7. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru , Anonymizováno, ze dne 26. 10. 2021 (č.l. 13-14) peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit s úroky a poplatky v celkové výši 3 575 Kč, aniž by předtím důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Z karty zákazníka (č.l. 12) pak vyplynulo, že žalovaná žila s rodiči, její dosažené vzdělání bylo základní, byla svobodná, měla 1 vyživovací povinnost a byla t.č. na mateřské dovolené s příjmem 11 195 Kč. Žalovaná uhradila celkem 3 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2023 (č.l. 16-24) a toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023 (č.l. 25-26). Před podáním žaloby byla žalované zaslána výzva k plnění ze dne 15. 2. 2024 (č.l. 27-28).8. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně doložila zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr, ze které je patrné, že původní věřitelka vycházela z údajů poskytnutých žalovanou. Z karty vyplývá, že žalovaná žila s rodiči, její dosažené vzdělání bylo základní, byla svobodná, měla 1 vyživovací povinnost a byla t.č. na mateřské dovolené s příjmem 11 195 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně nedoložila lustraci žalované v příslušných rejstřících dlužníků, v evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně měla věnovat prověřování majetkové situace dlužnice daleko více pozornosti.9. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.18. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.19. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoník