16 C 63/2024-35 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 56 701,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 42 870,52 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a kapitalizovaného úroku ve výši 16 684,71 Kč od 26. 1. 2022 do 6. 6. 2023, a dále náhrady nákladů řízení.2. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne 25. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to převodem na účet dne 27. 1. 2022. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách, zápůjční úroková sazba činila 111,35 % ročně. Žalovaný však neplnil řádně své povinnosti ze smlouvy o úvěru a dostal se do prodlení. Celkem žalovaný na úvěr uhradil 66 053 Kč. Jelikož žalovaný neuhradil dlužnou částku ani poté, co mu byla zaslána upomínka s dodatečnou lhůtou k úhradě, žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 20. 9. 2023. Žalovaná částka 56 701,97 Kč je tvořena nesplaceným zůstatkem jistiny, smluvní pokutou a nesplaceným poplatkem za upomínky. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne 15. 1. 2024.3. Žalobkyně v žalobě sdělila, že před uzavřením předmětné smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v evidencích a kontrolou měsíčního příjmu. Žalobkyně byla výzvou ze dne 20. 5. 2024 vyzvána, aby doplnila svá tvrzení o tom, jaké konkrétní informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr získala a jakým způsobem, a aby označila důkazy k prokázání těchto tvrzení, žalobkyně na výzvu nereagovala.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byla žaloba doručena do vlastních rukou dne 22. 5. 2024, což žalovaný stvrdil podpisem na doručence.5. Účastníci byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se nevyjádřili, soud tedy předpokládal, že souhlasí a ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání (§ 115a o. s. ř.) a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 1. 2022 bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 50 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 111,35 % ročně, tedy celkem částku 149 640 Kč, v 30 měsíčních splátkách po 4 988 Kč.8. Z potvrzení o provedení platby na č. l. 18 bylo prokázáno, že žalobkyně dne 27. 1. 2022 poskytla žalovanému částku 50 000 Kč na účet č. , č. účtu, .9. Z tabulky na č. l. 16 spisu bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil 66 053 Kč.10. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 15. 1. 2024 (č. l. 22 a 23 spisu).11. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.12. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:13. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky v celkové výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem, přičemž dosud uhradil 66 053 Kč. Žalobkyně důsledně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet.14. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.15. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.22. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.23. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.24. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona.25. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouv