16 C 67/2024-55 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou dne 4. 3. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 134,47 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozhodnutí a úhradu nákladů řízení 1 489 Kč.2. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným dne 20. 6. 2018 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v pravidelných splátkách dle dohodnutých podmínek. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 25 669 Kč a žalovaný celkem uhradil na úvěr částku 23 121 Kč, kdy tato částka byla započítána na úrok, poplatky a jistinu. Žalovaný nehradil řádně a včas a porušil tak svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, pročež žalobkyně využila svého práva a úvěr ke dni 30. 11. 2023 zesplatnila. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 30. 11. 2023.3. Žalobkyně v návrhu uvedla, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele posuzovali jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávali klientské informace, nahlíželi do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky ke schválení., právnická osoba, výzvě soudu pak žalobkyně doplnila svou žalobu dne 5. 6. 2024 (viz č.l. 47-49 spisu), kdy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného odkázala na tvrzení obsažená v žalobě a přílohách k ní, zejména na kartu klienta a posouzení úvěruschopnosti klienta. Ve vyjádření rozvedla výpočty týkající se příjmů a výdajů žalovaného. Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta na č.l. 32 a smlouvy na č.l. 16 a úvěrové zprávy na č.l. 29 spisu bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření smlouvy o úvěru byl svobodný, bydlel v podnájmu, měl dvě děti. Byl zaměstnán s příjmem 16 000 Kč, výdaje na domácnost činily 5 000 Kč. V Potvrzení bylo dále uvedeno, že byly provedeny lustrace v registrech SOLUS, NRKI, 02, MVČR, JAP_Půjčka, ISIR, CEE, T-Mobile. Žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostačující. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný hradil na smlouvu před zesplatněním úvěru od 7/2018 do 5/2019 (11 splátek á 1 288 Kč), kdy byla smlouva plně dohrazena a poté na další čerpání žalovaného ze dne 27. 2. 2022 hradil od 1/2023 do 8/2023 (7 splátek á 1 279 Kč).5. Ve věci byl dne 18. 3. 2024 vydán Elektronický platební rozkaz č.j. EPR , Anonymizováno, /2024-6, který byl usnesením ze dne 2. 5. 2024 zrušen v souladu s § 174a odst. 3 o. s. ř., neboť se jej žalovanému nepodařilo řádně doručit.6. Usnesením ze dne 27. 5. 2024 byl žalovaný vyzván k vyjádření k žalobě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou adresu. Protože nebyl zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř.7. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.8. Žalobkyně neprokázala, že by náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice doložila Potvrzení o provedení ověření bonity klienta a úvěrovou smlouvu, ze kterých je patrné, že věřitelka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Z tohoto však nevyplývá, že by tato tvrzení byla ověřována na základě dokumentů, resp. žádné takové dokumenty nebyly k žalobě přiloženy. Ověřování majetkové situace žalovaného tak bylo nedostatečné. Žalobkyně, byť toto tvrdila, ani nedoložila lustraci žalovaného v příslušných rejstřících dlužníků, v evidenci exekucí či v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně měla věnovat prověřování majetkové situace dlužníka daleko více pozornosti.9. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:10. Z listiny nazvané Kreditní karta , právnická osoba, (úvěrová smlouva č. , hodnota, ) soud zjistil, že dne 20. 6. 2018 žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu, v rámci které byl žalovanému poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s výši úvěrového rámce 13 000 Kč, kdy výše měsíční splátky měla činit 4 % dlužné částky, roční úroková sazba činila 26,68 %, měsíční úroková sazby 2,19 %, RPSN činilo 42,33 % a celková částka splatná spotřebitelem činila 15 559 Kč. Ve smlouvě byl dále uveden nákup zboží, a to černé techniky – TV LG za prodejní cenu 12 877 Kč, která měla být splacena v 11 splátkách á 1 288 Kč, kdy celková částka splatná spotřebitelem činila 14 168 Kč. Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí v podnájmu, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je základní, je zaměstnán s příjmem 16 000 Kč, má dvě vyživovací povinnosti. Součástí smlouvy byl sazebník poplatků a odměn (viz úvěrová smlouva na č.l. 16-17, úvěrové podmínky č.l. 18-28).11. Ve svém vyjádření na č.l. 48 pak žalobkyně uvedla, že žalovaný hradil na smlouvu od 7/2018 do 5/2019 (kdy smlouva byla plně dohrazena) 11 x 1 288 Kč a žalovaný ze smlouvy následně znovu čerpal dne 27. 12. 2022 a uhradil od 1/2023 do 9/2023 celkem , hodnota, x částku 1 279 Kč. Žalobkyně za dobu trvání úvěrového vztahu žalovanému tak poskytla celkem finanční prostředky ve výši 25 669 Kč, na které žalovaný uhradil částku 23 121 Kč, kdy od 7/2018 uhradil 11 splátek á 1 288 Kč a od 1/2023 do 8/2023 uhradil 7 x částku 1 279 Kč (viz výpis čerpání a splátek na č.l. 33-34 a č.l. 49v spisu).12. Dopisem ze dne 30. 11. 2023 zaslaným doporučeně byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru (viz výzva na č.l. 35-36) a následně dopisem ze dne 4. 1. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění (viz č.l. 37-38).13. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.14. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 o