17 C 291/2023-210 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem doručeným soudu dne 24. 8. 2023, ve znění jeho doplnění ze dne 30. 11. 2023, domáhala se žalobkyně zaplacení částky 106 618,55 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 9. 9. 2021 se žalobkyní smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které byl žalované poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr až do výše 100 000 Kč formou kontokorentního úvěru, tedy možností přečerpat zůstatek na bankovním účtu žalované č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně splatit včetně smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně a poplatků dle ceníku, a to nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ho začne čerpat. Před uzavřením smlouvy byla posuzována úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr a rovněž z transakčních pohybů na osobním účtu žalované, prověřením žalované v registrech a rejstřících, porovnáním jejích příjmů a výdajů. Žalovaná nedodržela své závazky vyplývající ze smlouvy, když i přes opakované výzvy ze strany žalobkyně nedošlo k vyrovnání nepovoleného přečerpání na účtu žalované, žalovaná nesplatila řádně a včas dlužnou jistinu, žalobkyně proto dne 2. 12. 2022 převedla pohledávku z běžného účtu za žalovanou na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a výzvou ze dne 3. 12. 2022 vyzvala žalovanou k neprodlenému vyrovnání dlužné částky. Dále žalovanou upozornila, že úvěr byl zesplatněn a nepovolené přečerpání je navíc úročeno zákonným úrokem z prodlení. Žalovaná ani poté ničeho neuhradila, a proto jí žalobkyně dne 18. 7. 2023 zaslala předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná. 3. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne 9. 9. 2021 mezi žalobkyní a žalovanou bylo zjištěno, že na základě této se banka zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr ve výši 100 000 Kč, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalované č. [bankovní účet]. Byla sjednána úroková sazba 18,9 % ročně a splatnost úvěru včetně úroků a poplatku dle ceníku do jednoho roku ode dne, kdy žalovaná začne úvěr čerpat. Dále bylo sjednáno oprávnění banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný v případě porušení podmínek ze smlouvy. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník. 6. Z dokumentu označeného jako posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaná měla příjem 10 749 Kč, což bylo ověřeno na základě příchozích transakcí na účet žalované. Výdaje žalovaná označila částkou 0 Kč, nicméně banka stanovila její životní výdaje na 5 930 Kč měsíčně, a to na základě dat sdělených klientkou (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení apod.), v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů. Žalovaná neuvedla žádné aktuální splátky, žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaná neměla v době úvěrové žádosti žádné poskytnuté úvěry. Žalovaná byla prověřena v insolvenčním rejstříku, byla zjištěna její splátková morálka, byla prověřena v interní evidenci klientů. Žádné negativní informace zjištěny nebyly. Orientační splátka nového úvěru činila 3 000 Kč, po odečtení tohoto splátkového zatížení tedy žalované zbývalo 7 749 Kč k pokrytí životních nákladů. 7. Z výpisu z bankovního účtu žalované č. [bankovní účet] za květen 2021 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 217,31 Kč a konečný 911,92 Kč, příjem ze zaměstnání činil 11 231 Kč, dávky od úřadu práce 6 600 Kč. V červnu 2021 činil počáteční zůstatek 911,92 Kč a konečný 6 346,26 Kč, příjem ze zaměstnání 14 334 Kč, od úřadu práce 6 800 Kč. V červenci 2021 činil počáteční zůstatek 6 346,26 Kč a konečný 13 229,96 Kč, příjem ze zaměstnání 16 359 Kč, od úřadu práce pak 1 600 Kč. V srpnu 2021 činil počáteční zůstatek 13 229,96 Kč a konečný 15 692,27 Kč, příjem ze zaměstnání 18 756 Kč. Další doložené výpisy z téhož bankovního účtu soud nehodnotil, neměly s ohledem na běh doby vazbu na posouzení úvěruschopnosti (duben 2015 – duben 2021). Z dalších výpisů z bankovního účtu, v době po poskytnutí úvěru, je zřejmé, že žalovaná nevyrovnala přečerpání, v prosinci 2022 došlo k převedení dluhu na evidenční účet – jednalo se o částku 106 618,55 Kč. 8. Dopisem ze dne 3. 12. 2022 byla žalovaná upozorněna, že vzhledem k tomu, že navzdory několika zaslaným upomínkám nedošlo k vyrovnání nepovoleného přečerpání na účtu [číslo] byla pohledávka dne 2. 12. 2022 převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, a to ve výši 106 618,55 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 17. 7. 2023 bylo zjištěno, že touto byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání. Z podacího archu bylo zjištěno, že upomínka byla podána k poštovní přepravě dne 18. 7. 2023. 10. Závěr o skutkovém stavu: 11. [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne 9. 9. 2021 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky a ceník. Smlouvou bylo ujednáno, že žalobkyně poskytne žalované kontokorentní úvěr ve výši 100 000 Kč, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalované č. [bankovní účet]. Byla sjednána úroková sazba 18,9 % ročně a splatnost úvěru včetně úroků a poplatku dle ceníku do jednoho roku ode dne, kdy žalovaná začne úvěr čerpat. Dále bylo sjednáno oprávnění banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný v případě porušení podmínek ze smlouvy. Před uzavřením smlouvy posuzovala žalobkyně schopnost žalované úvěr splácet, přičemž zjistila, že příjem žalované (uvedený žalovanou) je 10 749 Kč měsíčně, výdaje žalovaná neuvedla, byly tedy na základě dat sdělených klientkou (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení apod.), v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů, odhadnuty na částku 5 930 Kč. Dále byla žalovaná prověřena v registrech s negativním výsledkem, neměla žádné jiné úvěry. Žalovaná byla prověřena v insolvenčním rejstříku, byla zjištěna její splátková morálka, byla prověřena v interní evidenci klientů. Žádné negativní informace zjištěny nebyly. Orientační splátka nového úvěru činila 3 000 Kč, po odečtení tohoto splátkového zatížení tedy žalované zbývalo 7 749 Kč k pokrytí životních nákladů. Z výpisů z účtu žalované za měsíce květen až srpen 2021 (tedy čtyři měsíce předcházející uzavření smlouvy) bylo zjištěno, že žalovaná měla průměrný měsíční příjem na účtu (součet příjmu ze zaměstnání a od úřadu práce) ve výši 18 920 Kč, průměrný zůstatek na účtu ke konci měsíce ve výši 9 045 Kč. Po uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru však na předmětném účtu žalované došlo k nepovolenému přečerpání, na což byla žalovaná upozorněna, navzdory tomu však nepovolené přečerpání nevyrovnala, pohledávka tedy byla dne 2. 12. 2022 převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, a to ve výši 106 618,55 Kč, což bylo žalované písemně oznámeno a současně byla žalovaná vyzvána k úhradě. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2023, podanou k poštovní přepravě 18. 7. 2023, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitel