18 C 206/2023-26 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobce se svým návrhem na vydání platebního rozkazu doručeným na Okresní soud v Kroměříži dne 30. 6. 2023 domáhá po žalovaném zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je zachyceno ve výroku ad I. tohoto rozhodnutí. 2. Dle tvrzení žalobce zapůjčil tento žalovanému na základě Smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 7. 2020 (dále jen„ smlouva“) v hotovosti částku 100 000 Kč, což žalovaný stvrdil na předávacím protokolu ze dne 26. 7. 2020. Podle smlouvy pak měla být celá zápůjčka žalovaným splacena dne 26. 8. 2020, kdy současně si strany sjednaly úrok ve výši 11 % měsíčně. Uvedeného dne však žalovaný neuhradil ničeho. Dlužná částka tak představuje částku 100 000 Kč na jistině a úrok ve výši 11 % měsíčně z částky 100 000 Kč, kdy žalobce pak dále požaduje ode dne 27. 8. 2020 (tj. ode dne následujícího po sjednaném dni úhrady dlužné částky) úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši. Předžalobní výzva k plnění byla zaslána právním zástupcem žalobce žalovanému dopisem ze dne 5. 10. 2022, ovšem bezvýsledně. 3. K jednání nařízenému u soudu dne 25. 1. 2023 se dostavil žalobce a jeho právní zástupce. Žalovaný se k jednání nedostavil, přestože byl o jeho konání řádně a včas zpraven, soud tak jednal v jeho nepřítomnosti. 4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 4-7 spisu. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Za výše popsaného stavu se právní vztahy mezi žalobcem a žalovaným ze smlouvy o zápůjčce řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). 7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. pak lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 8. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce za sjednaných podmínek, peněžní prostředky žalovanému byly poskytnuty, tyto obdržel v hotovosti dne 26. 7. 2020 ve výši 100 000 Kč. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil, poskytnuté finanční prostředky spolu se sjednaným úrokem úroku ve výši 11 % měsíčně žalovanému do dne 26. 8. 2020 neuhradil, a to ani z části. 9. Žalobce tak po právu požaduje zaplacení dluhu, který představuje neuhrazenou jistinu ve výši 250 000 Kč a neuhrazené smluvní úroky ve výši 51 071 Kč. Nárok žalobce na úrok z prodlení pak vychází z § 1968 a § 1970 občanského zákoníku. Za prodlení nese žalovaný odpovědnost. Výše úroků z prodlení je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobci byl přiznán úrok z prodlení dle jeho návrhu od 18. 11. 2019 (prvního dne prodlení) do zaplacení. 10. Úspěšnému žalobci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která sestávala z uhrazeného soudního poplatku za platební rozkaz ve výši 5 000 Kč, odměny advokáta podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby částka 5 100 Kč a za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, kvalifikovaná předžalobní výzva a účast na jednání dne 25. 1. 2024) 4 x částka 5 100 Kč, tj. 20 400 Kč, 4 x RP po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 1 200 Kč, tedy celkem 26 600 Kč. 11. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 12. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.