18 C 260/2023-81 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 10. 8. 2023 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky v celkové výši 36 709 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne 21. 10. 2017 k uzavření Smlouvy [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součástí této Smlouvy jsou též Smluvní podmínky obsažené na stejném listu jako Smlouva (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek v částce 24 139 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 54 139 Kč se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč. Žalovaná následně uhradila celkem částku ve výši 36 430 Kč. Ke dni podání žaloby po započítání uvedené částečné úhrady ze strany žalované tak žalovaná nadále dluží žalobkyni na jistině částku 11 457,57 Kč a na souhrnném poplatku částku 6 251,43 Kč spolu s příslušenstvím. 3. Součástí návrhu jsou listinné důkazy blíže vedené na č. l. 13-63 spisu. 4. Žalovaná se k žalobnímu návrhu nevyjádřila. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav. 6. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 18. 10. 2017 a 21. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla své jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, telefonní číslo, bydliště. Dále uvedla, že je vdaná, má základní vzdělání, žije jako spoluvlastník s počtem vyživovaných osob 3. Dále uvedla, že je v domácnosti a její příjem je celkem 27 452 Kč Měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 3 000 Kč. Měla doložit bankovní výpisy za období červenec - září 2017 (žalobkyní předloženy soudu) a složenku za říjen 2017. Dále bylo žalobkyní předloženo soudu: oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory - přídavku na dítě 500 Kč a rodičovského příspěvku 7 600 Kč, poštovní poukázka od ÚP, Krajské pobočky Zlín na částku 10 529 Kč. 7. Žalobkyně dále soudu předložila své podání ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, jímž hodlala doložit, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána. 8. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že tato byla dne 21. 10. 2017 uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaná se přitom zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně celkovou částku ve výši 54 139 Kč odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč při RPSN 12 822 %. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, přičemž je uvedena v přiloženém seznamu. 10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 bylo zjištěno, že tímto byla žalovaná informována o postoupení pohledávky na žalobkyni. 11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 25. 7. 2023 bylo zjištěno, že touto výzvou byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání, kdy z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka zástupce žalobkyně pro žalovanou byla podána k poštovní přepravě dne 26. 7. 2023. 12. Po provedeném dokazování soud a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), po právní stránce následovně. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 18. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 20. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 21. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 21. 10. 2017, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka úvěru ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku ve výši 54 139 Kč odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč. 22. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C [číslo] [anonymizována dvě slova] proti [anonymizováno], dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, upla