18 C 31/2024-52 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 19. 11. 2023 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu.2. Dle tvrzení žalobkyně uzavřel žalovaný dne 21. 3. 2018 se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které poskytla uvedená společnost žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla posuzovaná úvěruschopnost žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 došlo k postoupení pohledávky na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , která následně postoupila pohledávku Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 žalobkyni. Dopisem byla žalovanému oznámena změna v osobě věřitele. Z uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 14 000 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně neuhradil žalovaný na zmíněný dluh ničeho.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u něj předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 21. 5. 2024. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 10-42 spisu.5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav.6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byly žalovanému poskytnuty základní údaje o úvěru – výše úvěru, podmínky splácení.7. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že dne 21. 3. 2018 žalovaný uvedl své kontaktní údaje (jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, bydliště, telefon). Dále uvedl, že žije v nájmu, je ženatý a zaměstnaný s příjmem 10 310 Kč a výdaji 8 110 Kč (4 500 Kč bydlení a energie, 3 410 Kč doprava, jídlo a osobní náklady, 200 Kč telefon). Ke svým tvrzením měl žalovaný doložit dohodu o provedení práce, výplatní pásky, nájemní smlouvu a občanský průkaz.8. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 21. 3. 2018 mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným. Na základě smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s úrokem ve výši 1 348 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 6 300 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 284 Kč a inkasním poplatkem (inkaso plateb v hotovosti v bydlišti) ve výši 2 520 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 818 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti celou částku úvěru.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 11. 12. 2019 mezi postupitelem , právnická osoba, . a postupníkem , právnická osoba, Na jejím základě měly na postupníka přejít pohledávky specifikované v příloze k této smlouvě, tato obsahuje údaje o žalovaném k dané smlouvě. Z následné smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 9. 6. 2021 mezi postupitelem , právnická osoba, a žalobkyní jako postupníkem. Na jejím základě měly na postupníka přejít pohledávky specifikované v příloze k této smlouvě, tato obsahuje údaje o žalovaném k dané smlouvě.10. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020 bylo zjištěno, že touto byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, kdy z podacího lístku bylo zjištěno, že téhož dne byla zásilka pro žalovaného podána k přepravě.11. Po provedeném dokazování soud a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), po právní stránce následovně.12. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.19. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.20. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 3. 2018 (dále jen „předmětná smlouva“), má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 14 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku splatit spolu s příslušenstvím a dalšími poplatky v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 818 Kč.21. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 , Anonymizováno, , Anonymizováno, proti , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní