18 C 352/2023-33 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Kroměříži dne 11. 9. 2023 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 477,40 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu.2. Dle tvrzení žalobkyně její právní předchůdce - obchodní společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“), poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 24. 3. 2022 částku 7 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 23. 4. 2022. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pak pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 477,40 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 7 000 Kč a splatností (případně prodlouženou splatností) dne 23. 4. 2022. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne 24. 3. 2022 na bankovní účet 210122294 /2010, který žalovaný uvedl. Žalovaný dosud nevrátil poskytnutou částku 7 000 Kč (a to ani z části), a to přes upomínku odeslanou žalovanému dne 29. 6. 2023, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok rovněž na úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto u něj v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 12. 3. 2024. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 11-31 spisu.5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 3. 2022 bylo zjištěno, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr v částce 7 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v částce 7 000 Kč vč. poplatku za poskytnutí úvěru v částce 7 477,40 Kč nejpozději do 23. 4. 2022.7. Ze standardní informace o spotřebitelském úvěru pak bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . se jako věřitel zavázala poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč s tím, že celková částka k úhradě pak činí 10 080 Kč.8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (a tím je dána její aktivní věcná legitimace), kdy tato skutečnost byla žalovanému oznámena.9. Výzvou k úhradě ze dne 29. 6. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 17 766,34 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 7 695 Kč, kdy z podacího lístku je zřejmé, že tato výzva byla tentýž den zaslána žalovanému.10. Po provedeném dokazování soud a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), po právní stránce následovně.11. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.18. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.19. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, zejména ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 3. 2022 (dále jen „předmětná smlouva“), má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, .) a žalovaným byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit nejpozději do 23. 4. 2022 poskytnutý úvěr v částce 7 000 Kč včetně poplatku za poskytnutí úvěru v částce 7 477,40 Kč.20. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 OPR , Anonymizováno, proti , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují p