5 C 281/2021-53 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou dne 28. 6. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 59 877 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 500 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 317,50 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 36 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 % a úrokem 21,27 % ročně z částky 36 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení ve výši 16 190 Kč.2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 11. 11. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu ve výši 6 120 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 7 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 18 720 Kč, a to v pravidelných 78 týdenních splátkách po 873 Kč, počínaje 18. 11. 2018, kdy poslední splátka byla stanovena na 10. 5. 2020. Za celou dobu smluvního trvání uhradila žalovaná částku 8 163 Kč, kdy poslední platba proběhla dne 10. 6. 2019. Dne 15. 1. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Od postoupení nebylo na pohledávku hrazeno ničeho. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.3. Žalobkyně v návrhu uvedla, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalované především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace pak byly zaznamenány v kartě zákazníka a byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Žalobkyně byla vyzvána, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké získala konkrétní informace o schopnosti žalované úvěr splácet, a označila důkazy k prokázání těchto tvrzení, žalobkyně na výzvu nereagovala.4. Z karty zákazníka ze dne 11. 11. 2018 (č.l. 17-18) bylo zjištěno, že situace žalované byla ověřována z bankovních výpisů, výplatních pásek a rozhodnutí o přiznání výživného. Žalovaná v kartě uvedla, že pracuje na částečný úvazek s příjmem 6 945 Kč měsíčně, dále pobírá dávky státní sociální podpory v celkové výši 11 534 Kč, celkové příjmy tedy ve výši 18 479 Kč, měsíční výdaje uvedla ve výši 10 500 Kč (5 500 Kč na bydlení, 5 000 Kč ostatní), použitelný příjem tedy činil přibližně 8 000 Kč. Byla svobodná, žila s partnerem v nájmu, vyživovala jedno dítě, neměla žádné půjčky. Původní věřitelka dospěla po ověření předložených dokladů a tvrzení žalované k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostačující.5. Usnesením ze dne 11. 1. 2024 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště. Z ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou adresu. Protože nebyla zastižena, byla jí zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedla na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř.6. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.7. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně doložila kartu zákazníka, ze které je patrné, že původní věřitelka vycházela z údajů poskytnutých žalovanou. Z karty zákazníka vyplývá, že měly být předloženy bankovní výpisy, výplatní pásky a rozhodnutí o přiznání výživného, avšak tyto dokumenty žalobkyně nepředložila, není tedy zřejmé, co z nich bylo zjištěno. Ověřování majetkové situace žalované by však i tak bylo nedostatečné. Právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla (nebo to nedoložila) lustraci žalované v příslušných rejstřících dlužníků, v evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně měla věnovat prověřování majetkové situace dlužníka daleko více pozornosti.8. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:9. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru v hotovosti , Anonymizováno, ze dne 11. 11. 2018 (č.l. 15-16) peněžní prostředky v celkové výši 36 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit s úroky a poplatky v celkové výši 32 040 Kč, aniž by předtím důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Z karty zákazníka (č.l. 17-18) pak vyplynulo, že žalovaná je svobodná, žije s přítelem v nájmu, vyživuje jedno dítě. Ja zaměstnaná na částečný úvazek, její celkové příjmy ze zaměstnání spolu s dávkami státní sociální podpory činily 18 479 Kč měsíčně, měsíční výdaje ve výši 10 500 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 8 163 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 (č.l. 19-23) a toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021 (č.l. 24-25). Před podáním žaloby byla žalované zaslána výzva k plnění ze dne 13. 5. 2021 (č.l. 26-28).10. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.18. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se mož