6 C 18/2024-28 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 1 215 Kč z titulu nedoplatku na televizním poplatku v období prosinec 2022 – srpen 2023. Poplatníkem se žalovaná stala splněním své oznamovací povinnosti podle § 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ ZRoTvP“), ke dni 1. 1. 2012. V souladu s § 6 a § 7 téhož zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč a splatný je nejpozději do každého 15. kalendářního dne v měsíci. Žalovaná, ač v minulosti hradila řádně, je však v prodlení s placením televizního poplatku za uvedené období. K úhradě dluhu byla vyzvána předžalobní upomínkou, leč nereagovala. Úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovala žalobkyně za období od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku ke dni podání žaloby, tj. za dobu od prosince 2022 do 15. 11. 2023 požaduje částku 106,69 Kč, a dále uplatňuje náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 87 Kč (za zaslání předžalobní upomínky). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). 3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas žalované předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaná se jako držitelka televizního přijímače přihlásila do evidence poplatníků v lednu 2012. Televizní poplatky hradila řádně až do prosince 2022. Od té doby je v prodlení s úhradou poplatku za měsíce prosinec 2022 a leden až srpen 2023. Nedoplatek neuhradila ani k předžalobní upomínce žalobkyně ze dne 14. 8. 2023. 5. Podle § 3 odst. 2 věty první ZRoTvP poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. 6. Podle § 5 odst. 1 ZRoTvP poplatník, který je fyzickou osobou, televizní poplatek z jednoho televizního přijímače i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. 7. Podle § 6 ZRoTvP měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 8. Podle § 7 odst. 2 věty první ZRoTvP je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. 9. Podle § 10 ZRoTvP nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 10. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Žalovaná jako držitelka televizního přijímače splnila v lednu 2012 svou zákonnou povinnost ve smyslu § 3 odst. 2 ZRoTvP a přihlásila se k evidenci poplatníků, čímž jí vznikla povinnost hradit televizní poplatek 135 Kč měsíčně (§ 6 ZRoTvP), splatný vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 ZRoTvP). Soud má v řízení za prokázané, že ve shora uvedeném období však tuto svou povinnost neplnila a tím jí u žalobkyně vznikl dluh ve výši 1 215 Kč (9x 135 Kč). Návrh žalobkyně je tedy důvodný, včetně nároku na náklad 87 Kč vzniklý v souvislosti s předsoudním vymáháním uvedeného dluhu, který žalovaná ani poté dobrovolně nesplnila (§ 513 o. z.), a nároku na úrok z prodlení v zákonné výši (viz nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) v souladu s § 1970 o. z.; soud tak žalobkyni přiznal úrok z prodlení od každého 16. dne příslušného měsíce do 15. 11. 2023, což činí 106,69 Kč. 11. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí proto proti žalované, která úspěch ve věci neměla, náleží náhrada účelně vynaložených nákladů. Soud přiznal žalobkyni zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Zastoupení advokátem v projednávané věci neshledal soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, účelně vynaloženým nákladem, jeho odměnu proto žalobkyni nepřiznal. Ústavní soud dovodil, že správa a vymáhání koncesionářských poplatků je jednou z činností žalobkyně, která disponuje odborným aparátem včetně právního oddělení, a není důvod, aby výkon svých povinností, včetně vymáhání dlužných poplatků, přenášela na soukromý subjekt, zvláště za situace, kdy není zapotřebí uplatnění natolik specializovaných znalostí, jimiž by běžně nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Žalobkyni však podle soudu svědčí nárok na paušální náhradu hotových výdajů (analogicky jako u nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř.). Přiznal jí proto podle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon (návrh ve věci samé) ve výši 100 Kč. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce protistrany vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k placení plyne z § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. Rozsudek obsahuje v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze stručné odůvodnění.