6 C 194/2024-60 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 38 763,78 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru (č. , tel. číslo, ze dne 9. 2. 2022 a č. , tel. číslo, ze dne 17. 3. 2022), uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Těmito smlouvami získal žalovaný od původní věřitelky úvěry 10 000 Kč a 20 000 Kč; za první se zavázal vrátit 13 176 Kč v 6měsíčních splátkách po 2 196 Kč, tj. nejpozději do 9. 8. 2022, za druhý se zavázal vrátit 40 593 Kč v 15měsíčních splátkách po 2 707 Kč, tj. nejpozději do 17. 6. 2023. Dostal se však do prodlení a žalovaná částka představuje nezaplacené jistiny 5 288,39 Kč a 17 503,84 Kč spolu s neuhrazenými poplatky a kapitalizovanými úroky a dále běžícími úroky z úvěru a z prodlení. Smlouvou účinnou dne 27. 9. 2023 postoupila původní věřitelka uvedené pohledávky žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Společnou předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne 28. 3. 2024.2. Žalovaný nárok uznal a doplnil, že splátky plnil do doby, než mu zemřel otec, poté se změnily jeho poměry, musel se přestěhovat a přišel o dosavadní příjem. Dluhů má víc, řeší je s charitou, která mu pomůže s insolvencí. Jeho nynější příjem je 9-10 000 Kč, zatím pracuje jako brigádník s příslibem stálého zaměstnání se mzdou kolem 25 000 Kč. Požádal o možnost plnit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně.3. Soud zjistil následující skutkový stav:4. Mezi účastníky je nesporné, že původní věřitelka („, Anonymizováno, “) s žalovaným podepsali- dne 9. 2. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které obdržel žalovaný toho dne hotovost 10 000 Kč a zavázal se za to vrátit 13 176 Kč v 6měsíčních splátkách po 2 196 Kč (RPSN 95,26 %), tj. nejpozději do 9. 8. 2022;- dne 17. 3. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které obdržel žalovaný toho dne hotovost 20 000 Kč a zavázal se za to vrátit 40 593 Kč v 15měsíčních splátkách po 2 707 Kč (RPSN 148,48 %), tj. nejpozději do 17. 6. 2023.Na oba úvěry dohromady vrátil žalovaný , Anonymizováno, věřitelce pouze 13 000 Kč. Ke svým majetkovým poměrům před sjednáním úvěrů potvrdil žalovaný měsíční příjem 18-19 000 Kč, výdaje činily 10-11 000 Kč na nájem a elektřinu, k tomu v žádosti uvedených 1 200 Kč (1 500 Kč) na jídlo a dalších cca 1 200 Kč na cigarety a cestovné.5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že smlouvou ze dne 21. 9. 2023, účinnou 27. 9. 2023 (viz smlouva o postoupení pohledávek čl. 27-32), postoupila původní věřitelka pohledávky za žalovaným žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek čl. 33-35), což žalovanému oznámila dopisem ze dne 29. 9. 2023, odeslaným 27. 10. 2023 (viz oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem čl. 36-37). Dne 28. 3. 2024 odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 38-40). V době sjednání obou úvěrů (únor a březen 2022) činila obvyklá úroková sazba bankovních spotřebitelských úvěrů do 1 roku (dražší z variant) nejvýše 10,89 % ročně (ARAD sestava 1144 čl. 56) a obvyklá roční procentní sazba nákladů (RPSN) u téhož zadání činila nejvýše 8,65 % (ARAD sestava 1193 čl. 57).6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Účastníci řízení uzavřeli smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 4. 1. 2023 (dále jen „o. z.“).7. Žalobkyni před poskytnutím úvěru ukládá § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Tuto svou povinnost žalobkyně podle soudu – byť hraničním způsobem – v obou případech splnila. Žalovaný při jednání potvrdil správnost některých údajů ze žádostí o úvěr a doplnil chybějící. Z toho vyplynulo, že při příjmu kolem 19 000 Kč měsíčně mu po odečtení výdajů zbývalo cca 5 000 Kč, což k úhradě sjednaných splátek (těsně, ale přece) postačuje.8. Přesto shledal soud uzavřené smlouvy s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, absolutně neplatnými, a to pro nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství. Je běžnou praxí, že na nebankovní instituce se obracejí lidé, kteří nedosáhnou na finanční výpomoc bank a jsou tak potenciálně rizikovějšími obchodními partnery. Je proto logické, že úvěry u nich sjednané jsou nákladnější, aby zmíněné podnikatelské riziko vyvážily. Nejde ovšem o , Anonymizováno, jedinou; prevencí proti nedobytnosti pohledávky za nesolventním dlužníkem je například také řádné plnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).9. I náklady nebankovních úvěrů proto musejí mít svou mez. V projednávané věci podle soudu únosnou mez překračuje příslušenství spočívající v poplatcích a úroku přesahujících za 15 měsíců trvání smlouvy výši jistiny, tj. 82,3 % sjednaného příslušenství ročně (!), zatímco běžná úroková sazba bankovních úvěru ve sledovaném období činila cca 11 % ročně; sjednaná výše řádného příslušenství tak běžnou úrokovou míru ve srovnatelném čase překračuje nikoli například dvoj- až trojnásobně, nýbrž mnohonásobně [německá judikatura shledává zvlášť hrubý nepoměr již u úroku dvojnásobného oproti úrokům obvyklým, nebo úroku překračujícího obvyklý úrok o více než 12 procentních bodů – srov. PELIKÁNOVÁ, I.,PELIKÁN, R. § 1796. In: ŠVESTKA, , právnická osoba, , J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2024-4-5). ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné z: www., právnická osoba, . ISSN 2336-517X.]. Totéž se týká i prvního úvěru se sjednanou úrokovou sazbou na šest měsíců trvání smlouvy 52,95 %. Roční procentní sazba nákladů sjednaných úvěrů tak oproti běžné hodnotě do 9 % u bankovních úvěrů dosahovala mnohonásobných 95,26 %, resp. dokonce 148,48 %.10. Mezi dalšími (subjektivními) okolnostmi, které by měly soudu ve věci vyplynout nad rámec samotné výše sjednaného příslušenství oproti hladině běžné ve srovnatelném obchodním styku, aby mohl učinit závěr o lichevním ujednání ve smyslu § 1796 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. , spisová značka, ), vnímá soud jako podstatné zjištění, že žalovaný není osobou zběhlou v právních a obchodních záležitostech; v počínání původní věřitelky soud spatřuje zneužití jejího silnějšího postavení vůči žalovanému spotřebiteli a jde o další důvod přispívající k závěru o neplatnosti uvedených ujednání pro jejich zjevnou disproporci. V poměrech projednávané věci extrémní násobek běžné úrokové míry (byť bankovních úvěrů) optikou dobrých mravů a veřejného pořádku neobstojí.11. Ve spotřebitelském kontextu nepovažuje soud za žádoucí ani redukci zachovávající platnost daného právního jednání ve smyslu § 577 o. z. tím, že by namísto sjednaného příslušenství přiznal běžný úrok z úvěru. Cílem nové úpravy ochrany spotřebitele při sjednávání úvěrů (byť v projednávané věci přímo neaplikované) bylo „posílení principu zodpovědného úvěrování“. Z toho je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (například absolutní neplatností právního jednání porušujícího kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Vycházeje z těchto obecných principů nepovažuje soud za spravedlivé, aby byla žalobkyně za protiprávní jednání své právní předchůdkyně „odměněna“ přiznáním běžného úroku, jako by jednala v souladu s právem (srov. podobně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2022, č. j. , spisová značka, ).12. S ohledem na uvedené soud nevydal rozsudek pro uznání, neboť ten lze podle § 153a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vydat pouze ve věcech, v nichž lze uzavřít a schválit smír, který zároveň podle § 99 odst. 2 o. s. ř. nelze schválit v případě, že by byl v rozporu s právními předpisy. Požadavky žalobkyně jsou však v souladu s právními předpisy a tedy důvodné pouze zčásti.13. Důvodnou část žalovaného nároku je nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Původní věřitelka vyplatila žalovanému celkem 30 000 Kč, na které žalovaný dosud vrátil pouze 13 000 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl. V ostatním žalobu s ohledem na posouzenou neplatnost uza