6 C 239/2024-55 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 6 388,64 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , uzavřené dne 28. 9. 2022 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získal žalovaný od původní věřitelky úvěr 5 000 Kč, za který se zavázal vrátit 8 575 Kč ve 26týdenních splátkách po 330 Kč, tj. nejpozději do 29. 3. 2023. Dostal se však do prodlení a žalovaná částka představuje nezaplacenou jistinu 3 960,14 Kč spolu s neuhrazenými poplatky, a dále kapitalizovaný i běžící úrok z úvěru a kapitalizovaný i běžící úrok z prodlení v zákonné výši. Smlouvou účinnou dne 29. 1. 2024 postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne 22. 5. 2024.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný; žaloba mu byla doručena do datové schránky fikcí v souladu s § 47 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. S ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a není-li, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). O probíhajícím řízení byl nadto žalovaný soudem zpraven i prostřednictvím e-mailu; telefonicky se s ním spojit nepodařilo.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, ani na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Původní věřitelka („, Anonymizováno, “) s žalovaným podepsali dne 28. 9. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které obdržel žalovaný toho dne hotovost 5 000 Kč a zavázal se za to vrátit 8 575 Kč ve 26týdenních splátkách po 330 Kč (úrok pevně sjednaný po dobu trvání smlouvy na 88 %), tj. nejpozději do 29. 3. 2023; RPSN činila 231,12 %. Učinili tak na základě písemné žádosti žalovaného z téhož dne, v níž žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, žijící ve „spolubydlení“, vzdělání učňovského; je zaměstnán jako skladník s měsíčních příjmem 27 596 Kč, k čemuž podle ručních poznámek na dokumentu předložil výplatní pásky za měsíce 6, 7, 8/2022 (dvě z nich žalobkyně k výzvě soudu doplnila); dále byl v žádosti vyplněn další (blíže nespecifikovaný) příjem domácnosti 15 000 Kč. Běžné měsíční výdaje byly podle žádosti odhadnuty na 15 000 Kč měsíčně (nevyjasněno, zda pouze ve vztahu k žalovanému, či k celé domácnosti). Jiný úvěr ani kreditní kartu žalovaný podle svého prohlášení neměl. Podle tvrzení žalobkyně dosud žalovaný v souvislosti s uvedenou smlouvou uhradil 2 050 Kč. Smlouvou ze dne 29. 1. 2024, účinnou téhož dne, postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 29. 1. 2024, odeslaným 20. 2. 2024. Dne 22. 5. 2024 odeslala žalobkyně žalovanému na jeho evidenční adresu (viz výše) předžalobní upomínku. V době sjednání úvěru (září 2022) činila obvyklá úroková sazba bankovních spotřebitelských úvěrů do 1 roku 12,42 % ročně a obvyklá roční procentní sazba nákladů (RPSN) u téhož zadání činila 10,19 %.6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Účastníci řízení uzavřeli smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 4. 1. 2023 (dále jen „o. z.“).7. Žalobkyni před poskytnutím úvěru ukládá § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Tuto svou povinnost žalobkyně podle soudu splnila, neboť měla doložený jeho příjem (bez ohledu na nijak nepodložený další příjem domácnosti), výdaje nebyly odhadnuty v nepřiměřené (nemožné) výši, částka úvěru byla nízká. Z toho vyplynulo, že při příjmu kolem 27 000 Kč měsíčně mu po odečtení výdajů mělo zbývat cca 12 000 Kč, což k úhradě sjednaných splátek postačuje. Žalobkyně sice neprokázala, že by se původní věřitelka zabývala skladbou výdajů žalovaného a prověřila, zda nemá jiné závazky (popř. jaké výše). Vzhledem k opravdu nízké částce úvěru i sjednaných splátek však má soud tuto povinnost původní věřitelky i tak za splněnou.8. Přesto shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, absolutně neplatnou, a to pro nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství. Je běžnou praxí, že na nebankovní instituce se obracejí lidé, kteří nedosáhnou na finanční výpomoc bank a jsou tak potenciálně rizikovějšími obchodními partnery. Je proto logické, že úvěry u nich sjednané jsou nákladnější, aby zmíněné podnikatelské riziko vyvážily. Nejde ovšem o pojistku jedinou; prevencí proti nedobytnosti pohledávky za nesolventním dlužníkem je například také řádné plnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).9. I náklady nebankovních úvěrů proto musejí mít svou mez. V projednávané věci podle soudu únosnou mez překračuje příslušenství spočívající v poplatcích a úroku ve výši 88 % na šest měsíců (tj. 14,6 % měsíčně), zatímco běžná úroková sazba bankovních úvěru ve sledovaném období činila cca 12,5 % ročně (tj. 1,035 % měsíčně); sjednaná výše řádného příslušenství tak běžnou úrokovou míru ve srovnatelném čase překračuje nikoli například dvoj- až trojnásobně, nýbrž mnohonásobně [německá judikatura shledává zvlášť hrubý nepoměr již u úroku dvojnásobného oproti úrokům obvyklým, nebo úroku překračujícího obvyklý úrok o více než 12 procentních bodů – srov. PELIKÁNOVÁ, I.,PELIKÁN, R. § 1796. In: ŠVESTKA, , právnická osoba, , J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2024-4-5). ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné z: www., právnická osoba, . ISSN 2336-517X.]. Roční procentní sazba nákladů sjednaného úvěru tak oproti běžné hodnotě , hodnota, % u bankovních úvěrů dosahovala mnohonásobných 231,12 %.10. Mezi dalšími (subjektivními) okolnostmi, které by měly soudu ve věci vyplynout nad rámec samotné výše sjednaného příslušenství oproti hladině běžné ve srovnatelném obchodním styku, aby mohl učinit závěr o lichevním ujednání ve smyslu § 1796 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. , spisová značka, ), spatřuje soud v počínání původní věřitelky zneužití jejího silnějšího postavení vůči žalovanému spotřebiteli a jde o další důvod přispívající k závěru o neplatnosti uvedených ujednání pro jejich zjevnou disproporci. V poměrech projednávané věci extrémní násobek běžné úrokové míry (byť bankovních úvěrů) optikou dobrých mravů a veřejného pořádku neobstojí.11. Ve spotřebitelském kontextu nepovažuje soud za žádoucí ani redukci zachovávající platnost daného právního jednání ve smyslu § 577 o. z. tím, že by namísto sjednaného příslušenství přiznal běžný úrok z úvěru. Cílem nové úpravy ochrany spotřebitele při sjednávání úvěrů (byť v projednávané věci přímo neaplikované) bylo „posílení principu zodpovědného úvěrování“. Z toho je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (například absolutní neplatností právního jednání porušujícího kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Vycházeje z těchto obecných principů nepovažuje soud za spravedlivé, aby byla žalobkyně za protiprávní jednání své právní předchůdkyně „odměněna“ přiznáním běžného úroku, jako by jednala v souladu s právem (srov. podobně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2022, č. j. , spisová značka, ).12. Důvodnou část žalovaného nároku je nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Původní věřitelka vyplatila žalovanému celkem 5 000 Kč, na které žalovaný dosud vrátil pouze 2 050 Kč. Na úkor dnešní žalobky