6 C 241/2024-46 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 9 585,33 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, , uzavřené dne 24. 4. 2011 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získala žalovaná od původní věřitelky úvěr 10 000 Kč, za který se zavázala vrátit 18 360 Kč v 60týdenních splátkách po 306 Kč, tj. nejpozději do 17. 6. 2012. Dostala se však do prodlení a žalovaná částka představuje nezaplacenou jistinu 5 309,37 Kč spolu s neuhrazenými poplatky, a dále kapitalizovaný i běžící úrok z prodlení v zákonné výši. Smlouvou účinnou dne 27. 9. 2023 postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalované dne 4. 6. 2024.2. Žaloba s výzvou k vyjádření byla žalované doručena fikcí na její evidenční adresu [10. dnem, kdy byla připravena k vyzvednutí – § 46b písm. a) ve spojení s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)], následně jí byla vhozena do schránky. K žalobě se přesto nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, ani na tuto výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka („, Anonymizováno, “) s žalovanou podepsaly na žádost žalované dne 24. 4. 2011 Smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na základě které obdržela žalovaná toho dne hotovost 10 000 Kč a zavázala se za to vrátit 18 360 Kč v 60týdenních splátkách po 306 Kč; ve smlouvě je uvedeno, že RPSN činila 63,91 %, zatímco soudu je z úřední činnosti známo (sp. zn. , spisová značka, ), že při totožných smluvních podmínkách stejná původní věřitelka uváděla výši RPSN 224,28 %. Podle žalobkyně uhradila žalovaná v souvislosti s uvedenou smlouvou 8 612 Kč. Smlouvou ze dne 21. 9. 2023, účinnou 27. 9. 2023, postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovanou žalobkyni, což žalované oznámila dopisem ze dne 29. 9. 2023, odeslaným 27. 10. 2023. Dne 4. 6. 2024 odeslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku. Obvyklá úroková sazba bankovních spotřebitelských úvěrů od 1 roku do 5 let činila v době sjednání zmíněné úvěrové smlouvy (květen 2010) 13,72 % ročně a obvyklá roční procentní sazba nákladů (RPSN) u téhož zadání činila 16,11 %.5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Žalovaná s původní věřitelkou uzavřely smlouvu o půjčce, jejíž poměry se řídí zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen „zákon č. 145/2010 Sb.“), a podpůrně § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 7. 2010 (dále jen „obč. zák.“), jak plyne z § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění. Původní věřitelka poskytla žalované finanční prostředky, které se žalovaná zavázala ve sjednaném čase vrátit spolu s úplatou. Původní věřitelka podle smlouvy plnila, žalovaná nikoli.6. Soud shledal uzavřenou smlouvu s odkazem na § 39 obč. zák., podle kterého neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům, absolutně neplatnou, a to pro nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství. Je běžnou praxí, že na nebankovní instituce se obracejí lidé, kteří nedosáhnou na finanční výpomoc bank a jsou tak potenciálně rizikovějšími obchodními partnery. Je proto logické, že úvěry u nich sjednané jsou nákladnější, aby zmíněné podnikatelské riziko vyvážily. I náklady nebankovních úvěrů však musejí mít svou mez.7. V projednávané věci podle soudu únosnou mez překračuje úrok z úvěru 83,6 % ročně (počítáno ze závazku splatit za dobu 60 týdnů trvání smlouvy 18 360 Kč z půjčených 10 000 Kč), zatímco běžná úroková sazba bankovních úvěru ve sledovaném období činila 13,72 % ročně (lhostejno, že je úplata úvěru nazývána souhrnný poplatek); sjednaná výše řádného příslušenství tak běžnou úrokovou míru ve srovnatelném čase překračuje nikoli například dvoj- až trojnásobně, nýbrž šestinásobně [německá judikatura shledává zvlášť hrubý nepoměr již u úroku dvojnásobného oproti úrokům obvyklým, nebo úroku překračujícího obvyklý úrok o více než 12 procentních bodů – srov. PELIKÁNOVÁ, I.,PELIKÁN, R. § 1796. In: ŠVESTKA, , právnická osoba, , J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). (, jméno FO, ). Wolters Kluwer (cit. 2024-4-5). ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné z: www., právnická osoba, . ISSN 2336-517X.]. Roční procentní sazba nákladů sjednaného úvěru tak oproti běžné hodnotě , hodnota, % u bankovních úvěrů dosahovala mnohonásobně vyšších 224,28 %, což ani zdaleka nespadá do rámce tzv. judikatorního stropu (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 24. 10. 2011, č.j. , spisová značka, ).8. Přiznat nelze ani obvyklou míru úroku, neboť takový postup občanský zákoník z r. 1964 neumožňoval; nadto by ve spotřebitelském kontextu nebyl ani žádoucí, neboť z dnes uplatňovaného principu zodpovědného úvěrování plyne, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (například absolutní neplatností právního jednání porušujícího kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Žalobkyně nemůže být za protiprávní jednání původní věřitelky „odměněna“ přiznáním běžného úroku, jako by jednala v souladu s právem (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2022, č. j. , spisová značka, ).9. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 451 obč. zák. Původní věřitelka přenechala žalované hotovost ve výši 10 000 Kč. Žalovaná vrátila podle tvrzení žalobkyně, které nijak nezpochybnila, zpět 8 612 Kč. Žalobkyni tedy zůstává nárok na vrácení 1 388 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák. Prodlení žalované datuje žalobkyně dnem 25. 6. 2012, kdy marně uplynula týdenní lhůta od poslední předepsané splátky. K tomuto datu se výše úroku z prodlení řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2013, a činí 7,75 % ročně. Za období 25. 6. 2012 až 27. 9. 2023 (ke dni postoupení pohledávky) je takto zákonný úrok z prodlení z částky 1 388 Kč kapitalizován částkou 1 211,85 Kč; ode dne následujícího pak žalobkyni náleží úrok z prodlení 7,75 % ročně z částky 1 388 Kč do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.; ve věci převážně úspěšné žalované pro její neaktivitu žádné náklady, které by jí měla žalobkyně nahradit, nevznikly.11. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.