6 C 320/2024-37 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 49 497,22 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 14. 8. 2023 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, c. (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .), IČO , Anonymizováno, (dále jen „původní věřitelka“). Žalovaný čerpal 49 497,22 Kč, které nevrátil do sjednaného data 14. 7. 2024 ani později, ačkoli byl žalobkyní upomínán. Žalobkyně získala pohledávku od původní věřitelky postoupením. Spolu s žalovanou částkou z ní žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení od 15. 7. 2024 do zaplacení. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne 14. 8. 2024.2. Žalovaný nepopřel, že si úvěr sjednal a měl splácet. Ocitl se v dluhové pasti, kterou nyní řeší přípravou insolvenčního návrhu. Není schopen specifikovat, kolik konkrétně na projednávaný revolvingový úvěr čerpal a kolik původní věřitelce vrátil. Zmínil pouze dvě mimořádné vyšší splátky začátkem letošního léta (během týdne cca 8 000 Kč a 10 000 Kč).3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:4. Původní věřitelka („, Anonymizováno, “) s žalovaným podepsali dne 14. 8. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které měl žalovaný za sjednaných smluvních podmínek (úroková sazba 146,949 % ročně, roční procentní sazba nákladů úvěru 299,98 %) možnost průběžně čerpat a splácet úvěr do výše limitu 40 000 Kč (viz standardní informace o spotřebitelském úvěru č.l. 11, Smlouva o úvěru čl. 9-10, standardní podmínky úvěrové smlouvy čl. 13). Na základě smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve znění dodatku z 18. 11. 2021 (čl. 18, 19), postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným v žalované výši žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek čl. 20), což žalovanému oznámila dopisem ze dne 14. 8. 2024 (viz oznámení o postoupení pohledávky čl. 22). Téhož dne odeslala žalobkyně žalovanému na jím uvedenou kontaktní adresu předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 22v-23).5. Žalobkyně ani přes písemnou výzvu soudu netvrdila a neprokázala, že by původní věřitelka před poskytnutím financí žalovanému jakkoli ověřovala jeho úvěruschopnost (k jeho majetkovým poměrům netvrdila ani nedokládala ničeho), a zejména netvrdila, kolik žalovaný na sjednaný revolvingový úvěr skutečně čerpal a kolik původní věřitelce vrátil. Soud podotýká, že případné důkazní návrhy, které by o těchto skutečnostech měly/mohly podle žalobkyně svědčit (výpis z účtu č.l. 14, loan disrursement payment č.l. 15-17, loan application info č.l. 21) absenci tvrzení nezhojí a nenahradí. Není povinností soudu „luštit“ nejasné sjetiny z interního systému žalobkyně (či původní věřitelky) a domýšlet si z toho chybějící tvrzení žalobkyně.6. Žalobkyně se nedostavila k jednání, nemohla být proto v tomto směru poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „o. z.“).8. Žalobkyně však neunesla břemeno tvrzení a důkazu k tomu, že by původní věřitelka splnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru neuvedla ničeho a sama v žalobě operovala i s možností posouzení jejího nároku jako bezdůvodného obohacení v důsledku neplatnosti uzavřené smlouvy.9. Uzavřenou smlouvu soud skutečně shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (podobně jako i za dřívější úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 – srov. znovu rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“10. Žalovaný nárok by tedy bylo možno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., pokud by žaloba obsahovala tvrzení, kolik žalovaný skutečně čerpal (břemeno tvrzení, kolik zaplatil zpět, by již nesl žalovaný). Vzhledem k tomu, že pro absenci rozhodného tvrzení nebylo možno vést dokazování k oprávněnému rozsahu žalovaného nároku, oč se žalovaný na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatil, soud žalobu zcela zamítl.11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšnému žalovanému paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za dva úkony (vyjádření k žalobě, účast při jednání) po 300 Kč [§ 1 odst. 3 písm. a) ve spojení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.].12. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.