6 C 40/2024-37 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 810 Kč z titulu nedoplatku na televizním poplatku v období prosinec 2022 – květen 2023. Poplatníkem se žalovaná stala jako odběratelka elektřiny připojená k distribuční soustavě, neboť u takových zákon předpokládá, že jsou současně držiteli televizního přijímače (§ 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ ZRoTvP“)), ledaže čestným prohlášením oznámí žalobkyni opak; jelikož tak žalovaná neučinila, stala se poplatníkem televizního poplatku k 1. 11. 2022. V souladu s § 6 a § 7 téhož zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč a splatný je nejpozději do každého 15. kalendářního dne v měsíci. Žalovaná televizní poplatek od počátku nehradí. K úhradě dluhu byla vyzvána předžalobní upomínkou, leč nereagovala. Úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovala žalobkyně za období od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku ke dni podání žaloby, tj. za dobu od prosince 2022 do 13. 10. 2023 požaduje částku 75,28 Kč, a dále uplatňuje náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 77 Kč (za zaslání předžalobní upomínky). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). 3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas žalované předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaná je odběratelkou elektřiny připojenou k distribuční soustavě. Dopisy ze dne 1. 6. 2022, 12. 9. 2022 a 19. 9. 2022 byla opakovaně žalobkyní vyzývána, nechť se do evidence poplatníků přihlásí, nebo čestně prohlásí, že televizní přijímač nevlastní. Žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala, žalobkyní byla proto zařazena do evidence poplatníků od 1. 11. 2022 a televizní poplatek je jí účtován od prosince 2022. Od počátku je žalovaná v prodlení s úhradou poplatku, nynější žalobou je uplatněn nárok za měsíce prosinec 2022 a leden až květen 2023. Nedoplatek neuhradila žalovaná ani k předžalobní upomínce žalobkyně ze dne 8. 6. 2023. Všechny písemnosti odesílala žalobkyně žalované poštou na její evidenční adresu (viz výše). 5. Podle § 3 odst. 4 ZRoTvP (4) jestliže je fyzická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě (ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb.), považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizováno] po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 6. Podle § 6 ZRoTvP měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 7. Podle § 7 odst. 2 věty první ZRoTvP je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. 8. Podle § 8 odst. 9 a 10 věty první ZRoTvP [anonymizováno] je za účelem kontroly dodržování tohoto zákona oprávněna zjišťovat údaje o neevidovaných poplatnících a vést jejich evidenci v rozsahu stanoveném v odstavci 10. Dodavatel zajišťující dodávku elektřiny odběratelům (ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb.) je povinen na požádání sdělit [anonymizováno], se kterými odběrateli uzavřel smlouvu o dodávce elektřiny. 9. Podle § 10 ZRoTvP nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy [anonymizováno], ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 10. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Žalovaná byla jako odběratelka elektřiny žalobkyní v listopadu 2022 právem zařazena do evidence poplatníků televizního poplatku (§ 3 odst. 4 ve spojení s § 8 odst. 10 ZRoTvP), čímž jí vznikla povinnost hradit televizní poplatek 135 Kč měsíčně (§ 6 ZRoTvP), splatný vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 ZRoTvP), počínaje prosincem 2022. Soud má v řízení za prokázané, že v žalovaném období tuto svou povinnost neplnila a tím jí u žalobkyně vznikl dluh ve výši 810 Kč (6x 135 Kč). Návrh žalobkyně je tedy důvodný, včetně nároku na náklady 77 Kč vzniklé v souvislosti s předsoudním vymáháním uvedeného dluhu, který žalovaná ani poté dobrovolně nesplnila (§ 513 o. z.), a nároku na úrok z prodlení v zákonné výši (viz nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) v souladu s § 1970 o. z.; soud tak žalobkyni přiznal úrok z prodlení od každého 16. dne příslušného měsíce do 13. 10. 2023, což činí 75,28 Kč. 11. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí proto proti žalované, která úspěch ve věci neměla, náleží náhrada účelně vynaložených nákladů. Soud přiznal žalobkyni zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Zastoupení advokátem v projednávané věci neshledal soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, účelně vynaloženým nákladem, jeho odměnu proto žalobkyni nepřiznal. Ústavní soud dovodil, že správa a vymáhání koncesionářských poplatků je jednou z činností žalobkyně, která disponuje odborným aparátem včetně právního oddělení, a není důvod, aby výkon svých povinností, včetně vymáhání dlužných poplatků, přenášela na soukromý subjekt, zvláště za situace, kdy není zapotřebí uplatnění natolik specializovaných znalostí, jimiž by běžně nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Žalobkyni však podle soudu svědčí nárok na paušální náhradu hotových výdajů (analogicky jako u nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř.). Přiznal jí proto podle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon (návrh ve věci samé) ve výši 100 Kč. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce protistrany vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k placení plyne z § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. Rozsudek obsahuje v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze stručné odůvodnění.