6 C 41/2024-24 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 675 Kč z titulu nedoplatku na televizním poplatku v období leden – květen 2023. Poplatníkem se žalovaný stal splněním své oznamovací povinnosti podle § 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ ZRoTvP“), ke dni 1. 3. 2019. V souladu s § 6 a § 7 téhož zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč a splatný je nejpozději do každého 15. kalendářního dne v měsíci. Žalovaný v minulosti hradil poplatek nepravidelně, nyní je v prodlení s placením televizního poplatku za uvedené období. K úhradě dluhu byl vyzván předžalobní upomínkou, leč nereagoval. Úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovala žalobkyně za období od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku ke dni podání žaloby, tj. za dobu od ledna 2023 do 13. 10. 2023 požaduje částku 58,53 Kč, a dále uplatňuje náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 77 Kč (za zaslání předžalobní upomínky). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Na zahájené řízení byl nadto žalovaný v projednávané věci soudem upozorněn prostřednictvím žalobkyní sdělené e-mailové adresy. 3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas žalovaného předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaný se jako držitel televizního přijímače přihlásil do evidence poplatníků v březnu 2019. Televizní poplatky hradil nepravidelně. V prodlení s úhradou poplatku je nejméně od ledna do května 2023. Uvedený nedoplatek neuhradil ani k předžalobní upomínce žalobkyně ze dne 24. 5. 2023. 5. Podle § 3 odst. 2 věty první ZRoTvP poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. 6. Podle § 5 odst. 1 ZRoTvP poplatník, který je fyzickou osobou, televizní poplatek z jednoho televizního přijímače i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. 7. Podle § 6 ZRoTvP měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 8. Podle § 7 odst. 2 věty první ZRoTvP je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. 9. Podle § 10 ZRoTvP nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 10. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Žalovaný jako držitel televizního přijímače splnil v březnu 2019 svou zákonnou povinnost ve smyslu § 3 odst. 2 ZRoTvP a přihlásil se k evidenci poplatníků, čímž mu vznikla povinnost hradit televizní poplatek 135 Kč měsíčně (§ 6 ZRoTvP), splatný vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 ZRoTvP). Soud má v řízení za prokázané, že ve shora uvedeném období však tuto svou povinnost neplnil a tím mu u žalobkyně vznikl dluh ve výši 675 Kč (5x 135 Kč). Návrh žalobkyně je tedy důvodný, včetně nároku na náklad 77 Kč vzniklý v souvislosti s předsoudním vymáháním uvedeného dluhu, který žalovaný ani poté dobrovolně nesplnil (§ 513 o. z.), a nároku na úrok z prodlení v zákonné výši (viz nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) v souladu s § 1970 o. z.; soud tak žalobkyni přiznal úrok z prodlení od každého 16. dne příslušného měsíce do 13. 10. 2023, což činí 58,53 Kč. 11. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí proto proti žalovanému, který úspěch ve věci neměl, náleží náhrada účelně vynaložených nákladů. Soud přiznal žalobkyni zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Zastoupení advokátem v projednávané věci neshledal soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, účelně vynaloženým nákladem, jeho odměnu proto žalobkyni nepřiznal. Ústavní soud dovodil, že správa a vymáhání koncesionářských poplatků je jednou z činností žalobkyně, která disponuje odborným aparátem včetně právního oddělení, a není důvod, aby výkon svých povinností, včetně vymáhání dlužných poplatků, přenášela na soukromý subjekt, zvláště za situace, kdy není zapotřebí uplatnění natolik specializovaných znalostí, jimiž by běžně nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Žalobkyni však podle soudu svědčí nárok na paušální náhradu hotových výdajů (analogicky jako u nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř.). Přiznal jí proto podle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon (návrh ve věci samé) ve výši 100 Kč. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce protistrany vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k placení plyne z § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. Rozsudek obsahuje v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze stručné odůvodnění.